Noci hrůzy

Toskánske prekultivované prostredie plus primitivistický horor? No to bol už najvyšší čas... Poznáte to. Dívate sa na nejaký film a kombinácia niekoľkých okolností v ňom sa vyskytujúcich vám učarí do takej miery, že s maximálnym hodnotením neváhate. Dokonca aj vtedy, ak ide o čistý brak, teda o podivuhodné (bitevné) pole, kde sa rodí fenomén kultu. Démon umenia číha na každom kroku, ale vy si nedokážete pomôcť :-) Režisér Andrea Bianchi je snáď učinený zázrak, pretože dokonale chápe, čo je pre žáner zombie hororu najpodstatnejšie: 1) dostatočne strašidelné masky, ktoré 2) je vidno dostatočne dlho, 3) dostatočne často a 4) v dostatočnom osvetlení 5) za sprievodu bizarnej, disonantnej, kakofonickej elektronickej hudby. Sci-fi zvuky a hnijúce mäso z etruských (!) mŕtvol, tomu hovorím avantgarda bez akéhokoľvek pejoratívneho podtextu (o dekapitácii a defenestrácii v jedinom zábere či mníšskom happeningu na námet Poslednej večere ani nehovoriac). Masky sú modelované tak expresívne, až sa stávajú takmer amorfnými a svojou sugestivitou tak prekonávajú také úchvatné diela akými je ikonická Fulciho "conquistador zombie" zo Zombi 2 alebo Romerov "kravaťák" (Dr. Tongue) z Day of the Dead (pán s poškodenou dolnou čeľusťou, takže jeho jazyk visí ako kravata). Kravaťák je mimochodom len vylepšená verzia jednej z masiek v Burial Ground! Všetky ďalšie "podružnosti" loajálne slúžia tomu, čoho sa srdiečko fanúšika nevie dočkať - exkluzívnej módnej prehliadke pre trochu (dosť) staršie anorektičky na sezónu primavera-estate 1981, značka MM (memento mori). Hans Baldung Grien by dal päť. (24.12.2008)

Problémom veľkej väčšiny zombie filmov je ich rozvláčnosť - príliž veľa nudných kecov a žiadna akcia. To však neplatí o Burial Ground. Od desiatej minúty sa na živých vysype hromada zombies a tí nezmiznú z plátna až do konca filmu. Neustále zábery, ako sa potácajú z jednej strany na druhú, napodiv nenudia i vďaka ich podareným maskám (zabudnite na Romerove čerstvé mŕtvoly, títo zombies sú tie pravé polorozpadnuté mátohy hnijúce v zemi už niekoľko desiatok rokov - no čisté gurmánstvo). Škoda len, že takmer celý film je nasnímaný cez jasný deň za plného svetla, a tak na atmosféru môžeme rovno zabudnúť... (19.11.2005)

V podstatě souhlasím s Flipnicem a jen bych se opakoval.Jen chci dodat že jsem to viděl s českým dabingem a slovo zombie tam padlo jen jednou.Většinou jim nadávali vy ničemové,což mi přišlo docela úsměvné.A nejhnusnější zombík z celýho filmu byl synek Mariangely Giordanové.Z toho mi běhal mráz po zádech a to ještě nebyl ani pokousanej.Fakt ohavnej malej slizkej zmrd.A takový konce mám fakt rád,takže lepší 3 hvězdy. (11.04.2015)

Objektívne je síce Burial Ground: The Nights of Terror jeden z tých horších zombie hororov, ale zas na druhú stranu je to jeden z najčistokrvnejších trashov, v ktorom zombíci prakticky nezlezú z obrazu. Toľko nemŕtvych v jednom filme sa len tak nevidí! Bez zbytočných úvodných prieťahov sa ide totiž hneď na vec. Na pekné, drahé, luxusné sídlo uprostred udržiavanej prírody prichádza skupinka ľudí (mužov a žien) na troch autách, za účelom oddychu a potešenia. Nikto v tom čase ešte netuší k čomu sa schyľuje. Inteligentní zombíci zasahujú! Inteligentní preto, že v istých momentoch mali v tých svojich prašivých a hnilých hlavách viac rozumu ako ich krajšie obete. Zaujímavosťou je, že síce samotný názov hororu hovorí o noci hrôzy, prevažná časť filmu a besnenie nemŕtvych prebieha ale za denného poludňajšieho svetla, neraz svietiacom priamo do očí. Masky priemerné, herci podobne (okrem žien, tie aspoň niečo ukázali). Malý nadržaný “Argento”, erotická príchuť a kopa poctivých masiak v rámci možností, dokážu pozdvihnúť tento trash a pobaviť aj napriek riedkej atmosfére. ### PS – v Nemecku vychádza Burial Ground ako „Zombie 3 - Die Rückkehr der Zombies“ t.j. ako súčasť zombie série, ktorú tunajší distribútor na domácom trhu spojil s DAWN OF THE DEAD 1978 (Zombie 1) a DAY OF THE DEAD 1985 (Zombie 2 - Das letzte Kapitel). (14.01.2007)

„Ano, to je prs tvé maminky, synáčku. Jako když jsi byl malý......uÁÁÁÁÁ!" Zombie trash Le notti del terrore má poměrně jednoduchý děj. V starobylém rozlehlém sídle s velkými zahradami se sejde skupina přátel. Ještě před nimi sem dorazil profesor historie, který neuváženě probudil mrtvé z jejich věčného spánku. Jeden se až nestačí divit, kde všude jsou mrtvoly poschovávány, když se začnou hrabat na světlo. Zbytek filmu se živí snaží utíkat a skrývat před mrtvými, což se jim příliš nedaří, byť mrtví se pohybují rychlostí mladé želvy. Nahota, krev, několikrát střeva ven (i srdce, játra, ledviny), kosa a padající hlava. Masky nemrtvých jsou velmi nevyvážené, některé vydařené, jiné komické a nechybí oblíbení červi, dojde i na žížaly (ano, jako nejen u Fulciho). Při hrátkách u rozbité okenní tabulky jsem čekal citaci s okem podle Zombie 2 (tříska), ale nakonec došlo jen k podřezání. Skvělé interiéry (což je u Italů samozřejmost), jimž dominuje červená - závěsy, koberce, čalounění... Oproti mému dávnému hodnocení jsem hvězdu přidal. Výborná hudba a skvělý happy end (škoda, že se na pilu v přímém záběru nedostalo). Chlapec Michael (Peter Bark, zde mu bylo 26 let) jakoby vypadl z Malérů pana účetního a naznačený incest měl šťavnatou dohru. Pobavil mě dabing z Řitky, kdy vyděšené, rozzuřené a zoufalé postavy křičí na nemrtvé nadávky, z nichž nejhorší mají být - ničemové a mizerové! (02.03.2021)