DogMan

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že Caleb Landry Jones je nevídaný přírodní úkaz, v hlavní roli je prostě fantastický, všechno jsem mu zbaštila (smutek, radost, strach, zamilovanost atd.). K tomu jedním dechem dodávám, že tohle je přesně ten Luc Besson, kterého zbožňuji, hravý, nápaditý, občas to pustí z rukou, schválně co to udělá, pak zas utáhne šrouby až na kost, přechází ze žánru do žánru naprosto nenásilně. Příběh mladého muže a jeho psů je zajímavý, poutavý a zcela pochopitelně i přitažený za vlasy a lehce divný, tedy opětovně potvrzeno - moje slabost pro divnověci stále přetrvává.. (08.02.2024)

Fíha! Časově mnohovrstevnatý, ač celkem soudržný děj vykreslující profil psychicky velmi nestandardní, ale o to možná nečekaně lidštější osoby, která ač v mnoha oblastech překračuje standardy běžné společnosti, tak se ve výsledku stává jejím středobodem. Masterpiece s geniálními hereckými výkony. [Festival francouzského filmu, Centrál HK] (26.11.2023)

Mrazivé, úchvatné, výborné. Luc Besson je za svou kariéru už natolik zkušený režisér, že tohle se prostě muselo povést, a i přestože jeho filmy jsou povětšinou okolo průměru, tady se jeho zkušenost výrazně projevila. DogMan je stoprocentně vtahující podívaná o člověku na okraji společnosti, která až nápadně připomíná Jokera a celý tenhle ponurý a dekadentní vibe z filmu číší už od samotného začátku, kdy si mě od úvodních scén stačil naplno získat. Hlavní postava je transvestita vozíčkář s těžkou minulostí a nehezkým dětstvím protloukající se životem jen se svými psy a to je víceméně dostatečně zajímavá látka na zfilmování sama o sobě. Když k tomu pak přidam velmi dusný a nepříjemný pocit, který nám zde tvůrci dodávají, plus výborně „hrající“ psy, dostatek napětí a dostatek vyvolaných sympatií s hlavní postavou, je vystaráno. Až se stydím, že jsem film tak dlouho odkládal, jelikož tohle byla skvělá filmařina na úrovni, kde funguje vše přesně tak, jak má. Jediné, co mě odrazuje od pětky je fakt, že ačkoliv si tady Besson hraje s neokoukanými motivy (psi, jejich „učení“ a celkově svět transvestity) velmi dobře, stále jakoby mi po skončení chybělo něco hlubšího, co by se více zarylo pod kůži a co by ve mně vyvolalo větší emoce, nicméně kromě tohoto nemám moc co vytknout a tleskám. (05.03.2024)

Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. (17.02.2024)

Já nevím no, film mě nijak výrazně neoslovil a bohužel ani nevynikal v žádném zásadním ohledu. Děj se odvíjel pomalým a zbytečně rozvleklým tempem, což značně ubíralo na jeho dynamice a celkové atraktivitě. Navzdory patrné snaze tvůrců o věrnou reflexi osobnosti hlavní postavy, film postrádal potřebnou hloubku, která by divákovi umožnila se s hlavní postavou více ztotožnit a prožít její příběh. Napětí, které by mělo být klíčovým prvkem, zde chybělo a i přes některé pokusy o vybudování dramatických momentů zůstaly tyto snahy jaksi nedotažené. Celkově na mě příběh s velkou smečkou psů nepůsobil zkrátka přiliš realisticky. (02.06.2024)