Smysl pro tumor

Každá vteřina, minuta, hodina, den, noc…je dar. Je důležité si život prožívat tak abychom nikdy nelitovali prožité vteřiny, minuty, hodiny, dne, noci…Bohužel většina z nás si hodnotu toho, že tady vůbec můžeme být, že jsme byli z lásky dvou jedinců stvořeni, uvědomí až tehdy, když se dostaví zákeřná nemoc. Věřím, že potom je vše jinak a najednou člověk vidí vše jinýma očima…”Když vám je 25 a někdo vám přeje hodně zdraví, říkáte si, že nejspíš zapomněl koupit dárek. Asi víte, co bych teď popřál vám…” krásná, moudrá a pravdivá slova hlavního hrdiny v závěru tohoto výborného seriálu o vítězství nad zákeřnou nemocí a nalezení sebe sama. Za mě jeden z nejlepších TV seriálů z produkce ČT z poslední doby. (25.02.2024)

Fuck cancer! __ Únor je měsícem boje proti rakovině, a tak asi hlavně proto (a aby připomněla, že rakovina se naneštěstí nevyhýbá ani mladým lidem) Česká televize v tomto měsíci (a v lednu) premiérovala osmidílný seriál Smysl pro tumor. Jak se k němu stavím? Co se týče čistě mimo-seriálových (ev. mimo-fikčních; hledám vhodné slovní spojení) souvislostí, tak bych musel jít do plných: osvěta, ale hlavně zvýšení zájmů o dárcovství kostní dřeně, už jen díky tomu mělo smysl, že tenhle seriál vyšel - ta představu, že by tenhle seriál někomu mohl zachránit život: i takhle může vypadat kvalitní veřejná služba. Přesuňme se k obsahové stránce: epizody pět a osm (resp. jejich vrcholy: spoiler Antonínova operace a smrt a znovusblížení Filipa a Hanky spoiler) mají potenciál se zapsat zlatým písmem do kroniky nejzásadnějších okamžiků českých televizních seriálů (třeba vedle smrti doktora Štrosmajera). Proč tedy nejdu do pěti? a) Nemůžu zapomínat, že se nejedná o původní seriál, nýbrž o adaptaci stejnojmenného belgického seriálu. b) Ta linka s rozvádějícími se Filipovými rodiči mě moc nezaujala (neplatí o interakcích mezi Filipem a jeho rodiči), zdálo se mi jako by vypadla z méně ambiciózních seriálů běžících v primetimu na komerčních stanicích (ev. typických českých romantických komedií, na něž si rok po premiéře nikdo nevzpomene), bez ohledu na to, že jak proti Tereze Brodské, tak proti Pavlu Řezníčkovi nemůžu říct křivého slova (oběma dává seriál prostor vyzkoušet si různé herecké polohy, a ani jeden z nich v tom neselhává). c) Měl jsem moment, kdy jsem chtěl seriál vzdát (bylo to mezi třetím a čtvrtým dílem), s tím, že mi zas tolik nepřináší, naštěstí jsem si to rozmyslel, jelikož poté, co se ve čtvrtém díle spoiler dají Filip s Hankou dohromady spoiler mě to skutečně chytlo, fakticky jsem se začal těšit na každý další díl. d) Stále je tu něco, kvůli čemu mi je Filip Březina něčím protivný. Jen neumím přesně říct, co to konkrétně je. Ale tím, že i postava, kterou představuje, mi taky není zrovna zvlášť sympatická (ale samozřejmě jsem mu přál, ať svou rakovinu porazí), tak je asi dobře, že si ji mohl zahrát. Děkuji uživateli s nickem Pierre, který podnítil vznik tohoto komentáře (původně jsem to tu chtěl nechat bez slov). 70 % (10.03.2024)

Stává se to málokdy, ale tady to Česká televize dokázala. Nejenom, že natočila moderní evropské drama (byť remake belgického originálu), ale ještě k tomu dokázala námětu dát přesah do naší běžné reality. V obou případech každopádně klobouk dolů. Moderní soundtrack, akční střih, fantastické herecké výkony, kde se střetává starší (Brodská, Řezníček) herecká generace s tou mladou (Březina, Malá). A v obou případech je to totální paráda. Jen je třeba překlenout se přes první díl, který je záměrně sebevědomý až běda. To jsem trošku kousal a přemýšlel, jaká je pravda a jak moc se to prostředí studentů doktorandského studia, byť jenom, přibližuje. Jakmile se ale námět rozjede logickým krokem, je to jízda, která nebere konce. Chápu, že ne pro každého, ale osvěta není nikdy na škodu. Navíc ten přesah, ten se mi hodně líbí. Může to někomu pomoci, což je super. Zde se hodně nad námětem přemýšlelo a vytěžilo se z něj maximum. Za mě tedy klobouk dolů. Prosím, více takových námětů, více takových sebevědomých filmařin... (03.03.2024)

Zdá se, že se opět objevil zdařilý počin České televize. Je pravdou, že, aniž by se vysloveně utápěl v dramatické vatě čas od času se některé díly dostávaly do poněkud i více lehčích poloh. Na druhou stranu se trojí či čtverá dějová linie (rodiče, Filipovo studijní zázemí, příběh soupacienta propojený s nalezením partnerky, lékařské prostředí) osvědčila a vznikl sevřený a přesvědčivý dramatický tvar. Kvalitní herecké obsazení, jež početnému diváctvu představilo další herecké naděje současné české Thálie - Filipa Březinu a Alžbětu Malou, bylo dalším nepopiratelným přínosem. Zbývá závěrečná otázka: opravdu v takových případech musí v popředí úspěšná podnikatelská rodina? Většina Čechů žije v panelácích, nájemních bytech anebo pracně placených hypotékách pokud nejsou rovnou na ulici. Pravdou je, že venkově převládá domkařská populace. (28.02.2024)

To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. (27.02.2024)