Až na konec světa

// Viggo by chtěl vyprávět silný příběh se silnou ženskou hrdinkou, akorát je sám sobě překážkou, protože si k tomu zvolil nefunkční strukturu hopsající v čase z místa na místo, která nejenže mate diváky, ale hlavně nedává prostor jednotlivým linkám, aby později rezonovaly. Námět dobrý, záporák skvělý, Viggova hudba nádherná, ale jako celek to bohužel nešlape tolik, jak by mělo. 6/10 (30.06.2024)

Viggo se nebojí na to jít pomalu. Zůstává ve westernovém žánru a divákům předkládá pomalý a volně plynoucí příběh, který se line napříč několika lety. Dělá to ale vědomě, aby mohl do posledního detailu prokreslit krásně romantický, někdy až roztomilý vztah mezi oběma hlavními hrdiny. Jejich herectví je skvělé a krásně podtrhává náramně westernový feeling. Ten navíc umožňuje zdařile vykreslit několik podnětných témat, z nichž nejsilnější je příběh postavy Vivien, která si musí poradit s dost nepříjemnou situací. Mohlo to být údernější, hlavní záporák si zasloužil mnohem víc péče, pořád jde ale o povedený western, do něhož jsou umně naroubována aktuální témata. A Viggo je miláček. (29.06.2024)

Až do letošního ročníku KVIFF jsem netušila, že je můj milovaný Aragorn tak renesanční člověk. Ke svému nejnovějšímu režijnímu počinu sám napsal scénář a složil hudbu (mimochodem fakt krásnou). Samozřejmě, že jsem trochu ovlivněná atmosférou ve velkém sále Thermalu a přítomností hlavní hvězdy. Westerny ale příliš nakoukané nemám a tenhle mě i přes pomalejší rozjezd zaujal silnou ústřední hrdinkou (vynikající Vicky Krieps) i lyrickým závěrem. A postava Vivenne je inspirována Viggovou maminkou, takže nemůžu jinak :). (29.06.2024)

(KVIFF 2024) Při prvním pohledu na anotaci mi děj filmu Až na konec světa dost připomínal o dvacet let starší Návrat do Cold Mountain, který též tematizoval odloučení dvou partnerů kvůli narukování muže do armády a s tím spojený nelehký úděl osamocené ženy v Americe 19. století. Viggo Mortensen, který se postaral o režii, scénář, hlavní roli i hudbu, nám vypráví příběh Vivienne a Holgera, kterým život připravil krásné, ale i trpké chvíle, a jde cítit, že Mortensen do filmu vložil velké úsilí. Z audiovizuálního hlediska se jedná o slušně zvládnutý kousek s nádhernými scenériemi a střídmou hudbou, avšak z hlediska vyprávění mě rušily místy dost nahodilé skoky mezi třemi časovými rovinami; rovněž mě překvapilo tvůrčí rozhodnutí hned na začátku vyzradit jedno z důležitých vyústění děje. Lepší tři hvězdičky! (29.06.2024)

Slabá trojka. Jako kdyby se Mortensen zalekl toho, že scénář, který napsal, je příliš jednoduchý, začal si jako režisér pohrávat se střídáním časových rovin (a přidal ještě jednu nadbytečnou z Viviennina dětství), čímž dal vzniknout nesoudržnému (ovšem artově se tvářícímu) dílu. Závěrečná konfrontace poskytuje v rámci žánru jen malou diváckou satisfakci, takže pokud artový western, je lepší se vrátit k Jarmuschovu Mrtvému muži. (20.07.2024)