Pollock

Chlast a umění, to k sobě prostě patří. Jeho obrazy byly úžasný. Stejně tak i jeho herecká i režisérská role. Při jeho akčním malování jsem mu věřil každej tah-netah štětcem. Společně s hudbou je výsledek výborně "namalovaný". Nominaci na Oskara pro Harrise se nedivim a Oskar za vedlejší roli pro Harden je určitě zasloužený. Doporučuju. (13.10.2010)

Režíroval, produkoval, zahrál si hlavní roli. Otcem projektu o světoznámém americkém malíři a notně nesnesitelném muži se stal Ed Harris, který o látku roky usiloval. Režíruje zručně, ale místy měl „poslechnout“ střihače a něco vynechat. Zvlášť když scénář nepatří mezi nejnápaditější. Několik silných momentů nicméně přináší – Pollockovi změny nálad, energetické malování, kterým vybíjel emoce a snižoval úzkost. Jeho nulové zaměření na kompozici je i dnes poměrně zajímavé. I pro výtvarně nepolíbené publikum. Tři až čtyři, podle nálady. (10.03.2015)

První projekce: 06.01.2009 (***) Druhá projekce: 26-28.12.2017 (****) | Při první projekci jsem o Pollockovi nevěděl víc, než řekl samotný film a stejně rozpašitý jsem byl i po jeho dosledování, nicméně myslím, že v té dbě jsem se pokusil o svůj první obraz technikou akční malby. Po téměř devíti letech jsem si dal druhou projekci, jako završení knihy "Jackson Pollock - Výroky a rozhovory", tentokrát už obeznámený s tím minimem toho, co se zachovalo a víceméně většinou z rozhovorů lidí, co Pollocka znali, protože sám nic nepsal a rozhovory se skoro zdráhal podávat a dokonce ani se svými nejbližšími toho příliš nenamluvil. Teď jsem si, coby fanoušek, tuhle relativně minimalistickou jízdu vcelku užil, byl v ní vidět, ze strany Eda Harrise, respekt, na režijní sesli, i v hlavní roli. Obdiv, k velikému malíři, který s sebou nesl velikost, tvoření, ale i destrukci. (28.12.2017)

Morton Feldman (nejspíš můj nejoblíbenější skladatel soudobé hudby; jinak bych to nejspíš nevěděl) vyprávěl zajímavou historku" Můj učitel Stefan Wolpe byl marxista a měl pocit, ž moje hudba je na svou dobu příliš esoterická. Své studio měl na proletářské, Čtrnácté ulici a Šesté avenue. . . . Bylo ve druhém patře, dívali jsem se z okna, když poznamenal, "A co takhle člověk z ulice?" V tu chvíli přecházel ulici Jackson Pollock." A když už jsem u citací: Loni zesnulý spisovatel a výtvarník, surrealista Milan Nápravník, píše ve své poslední, dosud neuveřejněné studii: "K těm se přidali z vlastní iniciativy umělci, kteří pracovali už delší dobu na rozvoji „moderní abstrakce", tak zvaní "konvičkáři", v čele s mistrem Jacksonem Pollockem, kteří vyráběli bezobsažné, dekorativní artefakty rozléváním a stříkáním barev a laků z konviček na mléko (anebo z děravých plechovek od konzerv apod.) na ležící plátna." Pro mě je ovšem veškeré (včetně filmového) umění spojeno s vynálezy, experimenty, objevy a hrou. Záleží samozřejmě na výsledku, a některá Pollockova plátna, jak je můžeme vidět ve filmu (na internetu, bohužel sotva v galeriích) jsou prostě nádherná. Samozřejmě jak zmíněný Morton Feldman, tak jeho přítel John Cage (a co teprve ti, kteří s ním žili), měli hrůzu z Pollockových opileckých excesů. Nejvíc tím samozřejmě trpěla jeho manželka Lee Krasnerová, která ho podporovala a podněcovala, byť sama byla neméně skvělou malířkou. A nakonec ještě pokračujme Milanem Nápravníkem: "Byla to „abstrakce“ paradoxně zcela bezmyšlenkovitá, ale v Americe se nazývá každý druhý obchodní trend „filosofií“, proč by se tu nemohly kaňky na obraze vydávat za „abstrakci“?" (23.06.2018)

Ačkoli životopisné filmy nemusím, "Pollock" má své kvality, z nichž ta největší se jmenuje Ed Harris. Chlapík vzhledově podobný Pollockovi si tímto filmem bezesporu splnil svůj velký sen a to se cení. "Pollock" mi v mnohém připomněl jiný životopisný snímek s rovněž lakonickým názvem "Capote" v režii Bennetta Millera z r. 2005. Herectví Eda Harrise i Philipa Seymoura Hoffmana má k sobě v těchto filmech blízko, oba hrají velmi uměřeně bez velkých gest postavu, se kterou se dokonale ztotožnili a které typově odpovídají. Capote i Pollock zápasili s alkoholem a oba se stali ještě za života legendami. Všem zájemcům o život Jacksona Pollocka lze tento film jen doporučit, ve dvou hodinách stihne seznámit s nejdůležitějšími momenty života tohoto slavného představitele abstraktního expresionismu, včetně jeho tragického konce. (13.07.2011)