Apur Sansar
Hlas krvi
The World of Apu
The World of Apu
Obsahy(1)
Hlas krve uzavírá trilogii o chlapci Apuovi, která světu představila indickou kinematografii. Oba rodiče jsou již mrtví a dospělý Apu žije ve zchátralém bytě v Kalkatě u železniční trati a snaží se prosadit jako spisovatel. Jeho přítel Pulu ho pozve na svatbu své sestry do bengálské vesničky. Slavnost se ale pokazí: zjistí se, že zamýšlený ženich je mentálně postižený. Když se nevěsta ve stanovenou hodinu nevdá, bude navždy žít v hanbě. Apu, který se brání a je celý zmatený, je přinucen ke sňatku a odvádí si svou nezletilou nevěstu do své chatrče ve velkoměstě. (Hans.)
(více)Recenze (15)
Od koťat na dvorcích, bouřících nebes a pralesních (žalo)stezek obklopujících drobná dramata i větší ztráty rodinného soužití na bengálském venkově sune se pověstná, oceňovaná trilogie Satjádžita Ráje k obrazům předměstského prachu a říčních břehů, u nichž ze schodiště matky máčí prádlo, a odkud rostoucí Apu (nezdolně) vyjíždí za studii do města, do Kalkaty. A nyní ve zlomové, třetí životní kapitole osamělého, osvobozeného syna, jehož rodina patří již vzpomínkám, přichází čas k plnění vlastních vizí a snah, zdolávání způsobených změn, zklamání i nacházení potřeby předat dál rodovou krev, jakkoli trudné okolnosti tyto epizody doprovázejí. Apuovská (tak trochu doinelovská či ještě pozdější kaplanoğluovská) série, jíž Ráj vytvořil podle oblíbené románové předlohy, kterou na konci 40. let pro nové vydání ilustroval, nabízí skrze individuální (a částečně autobiografický) příběh též náhled na univerzální zkušenosti lidského zrání a dospívání, bez ohledu na místopis a (historické) časové zasazení. Specifika Apuovy cesty však nakonec určují náhody: vypravuje se s přítelem Pulou na svatbu jeho sestřenice, jíž si souhrou okolností náhle bere sám; Apu poznává lásku, partnerské soužití i očekávání potomka, nicméně tragický skon Aparny při porodu zatíží jeho vědomí záchvatem neštěstí. Prchá a syna ponechává prarodičům – válčí s vlastními sny a touhami stát se umělcem, zničen v osamění rozhází stránky životního románu do větru v zákoutích džungle… Ráj, který však modeluje závěr příběhu (při návratu rozervance ke šťastně nabyté otcovské roli) jakožto katarzní výtrysk naděje, byť průběh nabizí spíše pozvolné, vypjaté útrapy a až Hlas krve je strukturován o poznání pestřeji po vzoru nových vln, svým průlomovým výkonem teprve započal mezinárodně proslulou kariéru, pestrou co do žánrů i množství festivalových ohlasů. ()
Na potřetí ano! Možná z toho důvodu, že Hlas krve je nejvíc "evropský" - už se věčně neomílají existenční otázky, spíš ty existenciální, je tu láska a Apu konečně dospěl k tomu, že je rozháraný umělec, který v sobě cítí génia, ale nenachází sílu o tom přesvědčit svět (ehm!). S narozeninovou krizí další přesvědčení o tom, že umčo není důležité, život obohatí děti. (Jestli si tohle tyvole přečte nějaké moje randíčko, tak sem v hajzlu.) Ještě to budu přepisovat, aby to nebylo tak expresivní, ale to nadšení prostě muselo ven. ()
Hlubší emoce, které jsem postrádala v Aparajito, byly v Apur Sansar bohatě zastoupeny. Apův útěk z reality, závěrečné sbližování se synem, ale především vzkvétající láska Apu a jeho ženy byly řádným útokem na city. Něžná intimita mladého páru vyzařovala i bez fyzických rozkoší. Žádné polibky ani doteky, Ray si musel vystačit jen s gesty, slovy, obrazy, symbolikou, ale to působilo intenzivněji a upřímněji. Symbolů použil v celé své trilogii opravdu hodně a mezi nimi vynikal ten zdánlivě nenápadný, ale všudypřítomný a mně blízký. Vlaky. Znamení pro putování jednoho chudého, indického chlapce dětstvím, dospíváním až do dospělosti. Tratě a křižovatky poseté ztrátami a smutkem, záblesky štěstí a neutichajícími nadějemi v lepší budoucnost. Jako celek patří Apu-trilogie právem mezi nejvýznamnější světovou filmovou tvorbu a doporučuji zhlédnout všechny tři díly za sebou. Je to jako prožít Apův život v jeho těsné blízkosti a ponořit se do indické mysli. ()
Apu by taky raději psal román, než život žil, stejně jako v mládí jeho otec. Ale života běh a lidé okolo něj ho v tom nemínili nechat. Satyajit Ray měl asi hodně rád vlaky. Apu s nimi byl provázaný od okamžiku, kdy v dětství, se svou sestřičkou, obdivoval vlak, projíždějící jejich vesnicí, až po dárek vláčku pro svého synka. I když první díl trilogie pro mě zůstal nepřekonán, užila a prožila jsem si i ty další dva a jsem ráda, že jsem díky uživateli Willy Kufalt režiséra Raye objevila. ()
Současně skličující i povzbuzující zlomek obyčejného života. Jako na většině Rayových filmů mě i na tomto nadchlo přirozené herectví a promyšlená kompozice motivů, jimž zde vévodí především ty, které se týkají cesty. Apu žije na periferii nedaleko železnice, z městské osamocenosti jej vykoupí plavba lodí, která mu nečekaně změní život, a tragický zvrat z něj nakonec učiní poutníka. A nová cesta se otevírá i v závěru snímku. Myslím, že by (náš) svět byl lepší, kdyby znal lépe nebo alespoň jen trochu ten Apuův. ()
Galerie (14)
Photo © Contemporary Films
Reklama