Mastičkář

Výpravná epická záležitost, ze které je cítit až ten francouzský romantismus, a u které mě vůbec nepřekvapuje, že se ji chopili zrovna Poláci. Pátou hvězdu nedávám jen proto, že si tu některé momenty pro chod jasně patrného příběhu tvůrci hodně usnadňovali. A když pak finále mělo ždímat emoce, sfoukli to nečekaně za tři minuty. Jinak ale dvě a půl hodiny krásného historického příběhu, který ukáže Polsko ve městě, ale i na venkově ve 30. letech. minulého století. Přidá výborné herecké výkony a námět, který pro svojí klasickost musí bavit každého diváka očekávající dobrý film. (16.10.2023)

Bola som veľmi zvedavá na remake môjho obľúbeného filmu. Príbeh dôverne poznám, takže ma veľmi nemalo čo prekvapiť. Snáď iba určité rozdiely v scenári, ktorý sa v niektorých bodoch nezhodoval s predlohou. Marienku v podaní Anny Dymnej už asi nikto neprekoná. Profesor Wilczur sa mi tiež zdal uveritelnejší v spracovaní z roku 1981. Vzťah Leška a Marienky, ako aj záver filmu opäť lepší v staršom vydaní. Kým zo starého vydania vyžarovalo viacej smútku (čo bolo v socialistických filmoch bežné), z tohto sálala pozitívna energia a našlo sa aj zopár humorných vsuviek. Na záver iba toľko, či si pozriete staršie, alebo novšie spracovanie, z oboch budete mať pekný zážitok, hoci trochu odlišný. (03.10.2023)

Milý, příjemný, laskavý, dojemný a přívětivý – takové charakteristiky bych dal tomuto filmu, odehrávajícímu se ve zlatých časech polské Druhé republiky. Jednalo se o nestabilně demokratický a později vojensky diktátorský stát, který se rozkládal více na východ než dnes a žilo v něm asi 10 % židovského obyvatelstva, jehož zástupci vystupují ve filmu. Hlavní postavou tohoto filmu je velmi schopný, obětavý a lidem pomáhající chirurg Rafal Wilczur. Jeho kariéra je na vrcholu, provádí náročné operace, je zván na kongresy, zachrání život chlapci sraženému koňskou bryčkou, ale pak jej opustí žena s dcerou Marysiou. Aby toho neměl málo, tak je na ulici okraden a zmlácen, tři útočníci jej kopají do hlavy, a poranění mozku mu způsobí ztrátu paměti – retrográdní amnézii. Následuje skok o 15 let dopředu a Rafal, nyní s jménem Antoni Kosiba, se potuluje po venkově a většina jeho odpovědí na otázku, čím je, je „nevím, nepamatuji si“. Při putování narazí na mlynářku Zosku, která putuje se starým mlynářem, který má bolavou ruku a Antoni mu pomůže od bolesti. Tak se stane Antoni pracovníkem na mlýně, ale ve skutečnosti léčí místní vesničany, kterým účinně pomáhá od bolestí a nemocí, nebojí se dokonce provést operaci holeně pomocí dláta a kladiva jednomu mlynářskému pomocníkovi. Na vesnici je jistá židovská hospoda, ve které pracuje jako číšnice jedna krásná mladá žena jménem Marysia. O Marysiinu přízeň se uchází Leszek, syn hraběte Czynskoho. Rodina Czynských mluví především francouzsky, pan hrabě Stanislav Czynski je celkem v pohodě, ale jeho manželka je namyšlená panička, která pohrdá obyčejnými lidmi, rozkazuje svému manželovi a je nespokojena s tím, že si chce její urozený synek vzít obyčejnou číšnici z židovské hospody. Antoni to dá dohromady s celkem vnadnou a pohlednou Zoskou, a při setkání s Marysiou má dojem, že se s ní už někdy potkal. Marysia a Leszek měli totiž nehodu na motocyklu, kterému přestříhal jeden zhrzený a závistivý vidlák brzdové hydraulické kabely. Leszek z toho vyvázl celkem dobře a postará se o něj rodinný doktor Pawlický, ale Marysia bojuje o život, hraběnka ji považuje za mrtvou a jen díky Antoniho odvaze provést kraniální operaci v mlýně s ukradenými nástroji doktora Pawlického to ta holka zatím přežije. Jednoho dne se vypraví za váženým profesorem Jerzym Dobranieckim, protože sám nedokáže provést další operaci a dostat ji mimo ohrožení života.  A tak tu máme Leszka, který si myslí, že je jeho milovaná Marysia mrtvá, hraběnku, která ji vydírá, aby nekontaktovala jejího syna, jinak nahlásí Antoniho provádění lékařské praxe bez diplomu, a samotného Antoniho, který se sám nahlásí na policii, aby nestál v cestě štěstí těch dvou. Tento film se nese v dobré náladě, v příjemném duchu, vrací diváka do starých dob Druhé polské republiky a není v něm nic příliš děsivého a nechutného, možná až na tu operaci pochroumané holeně. Prostě pohoda na nedělní večer. (16.09.2024)

Velice mizerná adaptace postarší, ale stále atraktivní předlohy. Výpustků v ději je tolik, že divák neznalý původního románu tápe, na druhou stranu je mnoho nepodstaných scén neúměrně natahováno. Ovšem ani při takto děsné dramaturgii se nepodařilo zcela pohřbít to staromilské kouzlo vyprávění o dobrém člověku těžce zkoušeném osudem, odkazující svými kořeny až někam k Bídníkům Viktora Huga. (16.11.2023)

Možná byly moje prvotní pocity bezprostředně po zhlédnutí až moc nadšené, ale i po několikadenním odstupu mám v sobě pořád pocit z nadprůměrného snímku, který zkrátka funguje. Někdo může namítnout, že příliš zjednodušuje a moc tlačí na divákovy city, ale zkrátka je to natočeno tak, že se před obrazovkou bavíte. Říkal jsem to už dříve a zde to zdůrazňuji znovu, že Poláci filmy poslední dobou prostě umějí (tím netvrdím, že Češi ne). Ale zkrátka tento snímek má vše, co je potřeba k udržení pozornosti a příjemnému pocitu z kvalitně odvedené práce. Víc než fajn. (11.10.2023)