Přepadení 13. okrsku

Naprosto skvělá studená hudba, která doporovází tento snímek. Příběh bez příkras, kde se 15 minut hrdina nerozmýšlí, zda má protivníka zabít, tady prostě koná. Žádné nasvicování jako v jiných filmech, kde v temném sklepě vidíte na 15 metrů :-) Temná atmosféra, bezvýchodná atmosféra, 4 lidé a fanatičtí Cholos ! (22.06.2009)

Carpenterův rukopis na sto honů rozpoznatelný. Úvodní typický song, krásná kamera, charakterní postavy, hrdinové, zločinci....Při obléhání policejní stanice zabijáky gangu mě to připomínalo, jakoby Romerovy zombíci obléhali obchodní dům v Dawn of the dead. Pořád se vynořují další a další, střílení nebere konce, prostě svižná akce. Finále nádherně graduje a Carpimu se s nízkým rozpočtem podařil natočit kultovní béčkovej biják. Má na tom hodně zásluhu i jeho typická synťáková hudba, bez které by to tak nefungovalo, jako například i u jeho dalších filmů Halloween, The fog nebo Escape from New York. (23.04.2018)

Raný Carpenter razil v rámci rozpočtových limitací (kombinovaných s potřebou natáčet na drahý materiál Panavision) heslo "natočit co nejméně materiálu a použít z něj co nejvíce". Je možné, že díky tomu mají jeho počáteční filmy nepříjemně dlouhé expozice a celé je to sestříháno do poměrně letargického celku. Navzdory tomu ale paradoxně výborně funguje první polovina než vůbec dojde k událostem zmíněným v názvu filmu. To dlouhé, chladnokrevné čekání pak ale ve výsledku trochu ztrácí na působivosti, když se dozvíte, že nebylo režijním záměrem, nýbrž metodou jak natáhnout film na celovečerní stopáž. Výsledná akce, dialogy a vedení herců jsou pak obvyklým 70s exploitačním cringem, jemuž dominuje hlavně Laurie Zimmer, který musel zřejmě někdo neustále házet prášky do pití, protože většinu času působí dojmem, že ani neví, kde se nachází. Jak to tak nakonec bývá, scéna, pro kterou si většina lidí tento film pamatuje, je také scénou, za kterou se Carpenter v současnosti nejvíce stydí. Dneska by Kathy akorát napsala nespokojenou recenzi na Google a bylo by po zápletce. (21.09.2020)

Film, kterým Carpenter nejen ukázal jak se za málo peněz pořizuje hodně muziky, ale také zahájil útok na trůn krále napětí, na němž se pak se svými minimalistickými peckami udržel téměř celou dekádu. Malý rozpočet, jednoduchý příběh, který si ve své téměř absurdní zápletce neláme hlavu s logikou, stručné dialogy, minimalistická hudba, svícení i herecké výkony, které přesto nejsou ploché. To vše slouží jedinému. Gradaci dokonale šponovaného napětí. A jako bonus černý humor a sympatická nekorektnost. (23.09.2010)

Na dnešní dobu už notně strnulé a pomalé, nicméně v dlouhém úvodu se aspoň dostatečně seznámíme s postavami a ani na chvíli nás neopustí nepříjemně hutné tušení, že tady se něco ošklivého semele. "Spektakulární" útok na stanici v prostřední pasáži se žel zvrtne v mechanické odstřelování řetězově nabíhajících terčů bez špetky napětí, aby pak bezvýchodnost v klidové pauze zakončilo fádní, nevygradované finále. Asi jsem čekal víc, ta třetí hvězdička se chvěje v základech. (18.09.2015)