Přepadení 13. okrsku

Nápaditá Carpenterova režie (přímočará, bez zbytečných odboček) a dá se říct: praotec všech ´obléhacích´ filmů. Svého času mi docela sednul i remake z Hawkem a Fishburnem, který na to šel trochu jinak. Ale v čem originál jasně vítězí je, takové to začátečnické nadšení všech zůčastněných (a soundtrack, pochopitelně). (27.03.2020)

Připomíná mi to chudšího bratříčka pozdějšího Carpenterova Útěku z New Yorku a Válečníků Waltera Hilla. Chybí tu svérázné postavy ve stylu Snakea Plisskena nebo alespoň finále, které vám vykouzlí mrazivý úsměv na rtech. Takhle je to solidně odsýpající béčko, ve kterém se sice objeví pár solidních hlášek, ale vinou nevýrazných herců a odfláknuté druhé půle ve vás nezanechá silnější dojem. Spíše mdlou pachuť promarněné šance, které se Carpenter naplno chopil o pár let později. (08.04.2011)

Bachaři a zločinci se spojí v policejní stanici, která je obklopená gangem nelítostných, krvežíznivých, pomstichtivých parchantů. Rasej se tam za doprovodu parádní hudby mistra J. Carpentera, příběh jednoduchý, drsný, herecký výkony nic moc jedinej kdo by stál za zmínku je Darwin Joston, který to zahrál perfektně drsně a připomínal trochu Josepha Pilato. Parádička. Kvalita je taky libová a mohlo to mít klidně delší stopáž. (12.07.2017)

Nemá to divákovi zrovna moc co říct (zdánlivě). Gangsteři se chtějí mstít ze smrt člena a to v tomto případě znamená vystřílet policejní okrsek. Zdánlivě bezduchý a pomalý rozjezd (který si ovšem užívám nejvíc a čím víckrát to člověk uvidí, tím víc si to bude užívat) se ale prudce mění v krvavý spektákl ryzí porce násilí v téměř hororovém kabátě. Drsná a násilná záležitost ze staré školy. Carpenter v nejlepší formě, i s relativním málem doslova udělal malý zázrak, v podstatě nevím, jak by se tenhle námět dal natočit působivěji a přitom se pořád držel toho, že má být osobitým dítkem svého tvůrce. (01.01.2009)

„You mumble a little bit, but i get the general idea.“ „Let’s go.“ „Slipped right out of the chair.“ „Yeah. I don‘t sit in chairs as well as I used to.“ John Carpenter nás víta príjemne napínavou elektronickou hudbou, vhodnou aj ku cvičeniu. S postavami sa nezoznamujeme, ideme rovno do akcie, ktorú preruší polícia brutálnou streľbou. Nachádzame sa v Los Angeles, už vtedy známemu mestu aj vďaka svojim gangom, čo dodáva filmu reálnosť, ktorú podčiarkujú neznámi herci. Exploitation žáner zasa sľubuje brutalitu, ktorá je dodržaná už od úvodnej streľby. Do okrsku 13 príchodzieho lieutenanta spoznávame len trochu. Sympatickejší je ale najnebezpečnejší hláškujúci prevážaný väzeň. Prvá brutalita súvisiaca s hlavným dejom ide cez hlášku, no zachováva si svoju nekompromisnú drsnosť. Napriek úvodnému triešteniu dejových línií sa všetky spoja v tú hlavnú, a to útok na policajnú stanicu, ktorá našťastie trvá väčšinu času. Do miest, kam vás vedia trafiť zbraňou, by som však vstával opatrnejšie. Dočkáme sa však zlomeného lakťa, za aký by sa nemuseli hanbiť ani v Brawl in the Cell Block 99, či najlepšieho hodenia a vypálenia z brokovnice, kedy Carpenter na pridanie napätia využíva aj svoju hudbu. Vo výsledku ide o kvalitný ačný exploatačný film, ktorému chýba kus originálnejšej akcie a zaujímaví záporní hrdninovia v boji proti obrancom policajnej stanice, aj keď veľa scén sa nedá zabudnúť. „He don‘t stand up as well as he used to.“ –„Black?“ „For over 30 years.“ –„Got a smoke on you?“ –„Another one gone. When you’re in my position, days are like women. Each one is os goddamn precious. They always end up leaving you.“ „Hey I wanted vanilla twist.“ „Anybody to wish me luck?“ „Good luck.“ „Look at that. Two cops wishing me luck. I’m doomed.“ „I’ve been with policemen for five years.““That’s enough to grow hair on a rock.“ –„It‘s an old story with me. I was born out of time.“ –„I’ll tell you sometime.“ (06.02.2021)