Přepadení 13. okrsku

Uprostřed nočního města vede hrstka spravedlivých tichou válku s krvelačným gangem o opuštěnou policejní stanici. Po svém studentském celovečerním debutu DARK STAR, dostal Carpenter nabídku natočit si levný film podle svého gusta, neměl ale prachy na dobový western a tak natočil (za pouhých 100 000 dolarů a 20 dnů) moderní variaci na RIO BRAVO svého oblíbence Howarda Hawkse. Zatímco u amerických diváků a kritiků film prošuměl, v Evropě se z něj stal hit a nakonec se mu dostalo uznání i v jeho domovině, kde je považován za jeden z nejlepších exploatačních filmů a v roce 2005 se dočkal solidního remaku. Hned druhý Carpenterův film představuje esenci jeho stylu - jednoduchý scénář se sympatickými postavami (v čele s cool antihrdinou), zábavnými dialogy a sedmdesátkově syrová, těžká a bezvýchodná atmosféra, k níž mocně přispívá Carpenterův hypnotický a znepokojivý elektronický soundtrack. Přestřelky jsou sice natočeny staticky a odlidštění obléhači při nich lezou obléhaným před ústí hlavně jako dobytek na porážku (za oboje dávám hvězdu dolů), ale napětí by se dalo krájet a na scénu s holčičkou nebo závěrečné cool vynoření se přeživších hrdinů z kouře nezapomenete. Tři roky po OKRSKU vzniklo druhé kultovní gangové béčko 70. let WARRIORS podobně westernově laděného Waltera Hilla, které také operuje s hrozbou možného spojení nebezpečných gangů (pro změnu na východním pobřeží), a na začátku 80. let se Carpenter k podobné látce vrátil v ÚTĚKU Z NEW YORKU. (24.01.2007)

John Carpenter je stálou súčasťou môjho rebríčka najobľúbenejších režisérov. Má môj obdiv a rešpekt nie len preto, že stvoril legendárneho slasher horrorového zabijaka Michaela Myersa a natočil také kultové diela ako sú "Hmla" alebo "Vec". Celkovo mám rád ten jeho charakteristický, strohý, surový rukopis. Preto som si zgustol aj na snímku "Prepadnutie 13. okrsku" (Assault on Precinct 13), ktorý zrežíroval na začiatku svojej kariéry v roku 1976. Útok zločineckého gangu na neveľkú policajnú stanicu v Andersone, v zapadnutej štvrti Los Angeles, bol pre mňa pôsobivým filmovým zážitkom, aj napriek tomu, že bol natočený pred štyridsiatimi piatimi rokmi. Pán John Howard Carpenter vždy dokáže vyhovieť môjmu vkusu a splniť moje očakávania. **** (03.05.2021)

Carpenterův druhý film, je pro něho nejvíc stěžejní v jeho kariéře, zde se naučil pracovat s charaktery, vytvářet napětí a zároveň se naučil být nesmlouvavý. Nemluvě o tom že do hlavní role, obsadil afroameričana, což by dneska nešlo a pokuď by se to přeci jenom realizovalo, tak se to neobešlo bez rasistických a nenávistivých keců, které by začínali "Nejsem rasista, ale...". Carpenter v první polovině vytváří hororové dusno, kdy čtveřice šílenců projíždí městem a hledají svoji první oběť, kterou si záhy najdou a tak se v druhé polovině, může rozjet klasickou vybíjenou. A Carpenter tady poprvé použije svůj vzorec, který v budoucnu ještě několikrát zopakuje a to, "Uzavřít skupinu postav, do nějaké budovy a postavit proti nim nepřítele, který je nad rámec lidských sil" a právě v takových to filmech, je Carpenter nejsilnější. Absenci krve a velkého násilí, je zde šikovně maskováno a to tím, že je zde tma, ale vše je dobře nasvíceno, takže je velice dobře vidět, co se zrovna děje. A i ona hudba, co zde hraje, má jednoduché tóny a přesto jenom z té hudby, jde mráz po zádech, jako by se mělo něco z té černé a hluboké tmy, co obestírá policejní stanici, mělo vynořit něco víc, než jenom kriminálníci, ale to je zase jiný příběh. (31.01.2020)

Raný Carpenter razil v rámci rozpočtových limitací (kombinovaných s potřebou natáčet na drahý materiál Panavision) heslo "natočit co nejméně materiálu a použít z něj co nejvíce". Je možné, že díky tomu mají jeho počáteční filmy nepříjemně dlouhé expozice a celé je to sestříháno do poměrně letargického celku. Navzdory tomu ale paradoxně výborně funguje první polovina než vůbec dojde k událostem zmíněným v názvu filmu. To dlouhé, chladnokrevné čekání pak ale ve výsledku trochu ztrácí na působivosti, když se dozvíte, že nebylo režijním záměrem, nýbrž metodou jak natáhnout film na celovečerní stopáž. Výsledná akce, dialogy a vedení herců jsou pak obvyklým 70s exploitačním cringem, jemuž dominuje hlavně Laurie Zimmer, který musel zřejmě někdo neustále házet prášky do pití, protože většinu času působí dojmem, že ani neví, kde se nachází. Jak to tak nakonec bývá, scéna, pro kterou si většina lidí tento film pamatuje, je také scénou, za kterou se Carpenter v současnosti nejvíce stydí. Dneska by Kathy akorát napsala nespokojenou recenzi na Google a bylo by po zápletce. (21.09.2020)

Carpyho Prepadnutie 13.okrsku je rozhodne lepšie, ako po remeselnej stránke solídne nakrútený remake s Hawkeom a Fishburneom z roku 2005. Je drsnejší (zmrzlina) a akcia je menej učesaná a teda pôsobivejšia a celkovo je to špinavšie (v dobrom) a kratšie a po stránke scenára krásne jednoduché (Zlo je anonymné, nemá vlastne takmer žiadny dôvod k útoku). Ďalší kvalitný príbeh na tému „my vnútri, hajzli vonku a tak to musí zostať čo najdlhšie“. (26.06.2006)