Reality

minimalistické drama vycházející z přepisů domovní prohlídky a následného výslechu Reality Winner (jop,fakt se ta frajerka takhle jmenuje ve skutečnosti), která vynesla interní data NSA odhalující ovlivnění prezidentských voleb. Vzhledem k tomu, že u nás je tenhle případ známý možná jen největší fajnšmekrům a film diváka hodí rovnou do vody bez žádného vysvětlování, bylo zajímavé sledovat kudy se to celé bude ubírat a o co vlastně jde. Celé to pak stojí na decentním, ale o to uvěřitelnějším výkonu Sydney Sweeney, která ukázala, že zvládne utáhnout i takovou konverzačku prakticky o třech lidech a jedné místnosti. Samozřejmě je tu pak ještě dilema řešící zda se zachovat podle pravidel a nebo podle svědomí, ale v tomhle směru se nejde nijak extra do hloubky a to je docela škoda...60% (04.06.2023)

Tento film je v podstate hra medzi agentmi a obeťou.(s niekoľkými flashbackmi). Je to natočené tak, že máte pocit, že ste tam a len sledujete udalosti. Rozhodne to nie je pre každého a celkový dej je veľmi základný a nie je to niečo, čo by ma nejako zvlášť zaujímalo (ruský vplyv na americké voľby). Silná autenticita dokáže vyvolať až nepríjemný skľučujúci pocit. 6/10 (31.01.2024)

Asi takhle, ústřední myšlenka filmu se zdá být skutečně zajímavá a neobvyklá, jelikož film postavený ryze jen na doslovném dialogu pocházejícího ze záznamu z výslechu FBI, tak to tu ještě, pokud vím, nebylo, takže má zvědavost na začátku tohoto snímku dosahovala poměrně vysokých hodnot, ovšem to, čeho jsem se ve výsledku nakonec dočkal, tak s tím jsem nebyl vůbec spokojený. I těch osmdesát minut, co to trvá, mi totiž přišlo neskutečně dlouhých a nezáživných, a to z mnoha důvodů, nicméně tím nejzásadnějším je samotné téma výslechu, které na mě působilo naprosto neatraktivním způsobem, což se navíc odrazilo právě na samotném výslechu, kdy z těch osmdesáti minut posloucháme sedmdesát minut žvatlání o domácích mazlíčcích, nebo o tom, jestli se vyslýchaná nechce posadit, či napít, protože jinak nebylo moc o čem mluvit. Chápu, autenticita je autenticita a z psychologického hlediska tento přístup na podezřelé pravděpodobně ve skutečnosti funguje, ale mě jako diváka to prostě ubíjelo a fakt nebavilo. Jinak tomu filmu chybí i navození atmosféry, která je chladná a totálně bezemoční, napětí se tu též absolutně neobjevuje, stejně tak gradace několikrát zmiňovaného výslechu, žádný tlak, žádná dramatizace, žádné vyhrocení, a i za tím stojí podle mě nevýraznost podstaty onoho vyšetřování. Postavy pak nějak příliš asi ani hodnotit nejdou a co se týče hereckých výkonů, hlavně tedy Sydney Sweeney, tak vůbec netuším, co si o něm myslet, zvláštní, fakt zvláštní. Takže za mě sorry, ale tahle podívaná u mě jednoduše vůbec neuspěla, nezaujala mě, nebavila mě, nevím, prostě nevím. (13.09.2024)

Kompozične to bolo výborné a rozhodne originálne, ale celý tento "Reality Winner Case" ma akosi nebavil. 80 minút sa točíme v tých istých otázkach v rámci výsluchu FBI. S jediným cieľom, zistiť, prečo Reality poslala nejaký tajný dokument ďalej. Jej odpovede v podstate zmysel mali, no a vlastne len chcela, aby sa ľudia dozvedeli o tom, čo sa udialo počas ruskej intervencie do amerických volieb. Herecký výkon Sydney bol skutočne kvalitný. Len škoda, že celý film je mdlý, nezáživný, a bohužiaľ aj nudný. Pritom ten potenciál tam bol určite vyšší... 2* (05.09.2023)

V Euforii jsme velebili hlavně Zendayu. Ovšem solidně se do toho obouvala i postupně stále labilnější studentka Cassie, kterou hrála (místy velmi odvážně) Sydney Sweeney. Teď dostala plátno prakticky výhradně pro sebe. Celé je to postavené na přepisu skutečného výslechu, který se odehrál v létě 2017, a kterému dva agenti FBI podrobili pětadvacetiletou překladatelku, která z jisté agentury vynesla jisté dokumenty. Důvod? Ruské vměšování do amerických voleb a dle ní slabá informovanost americké veřejnosti o tomto vlivu. Začne to řešením, jak se před cizí návštěvou chovají její domácí mazlíčci, pokračuje dotazy, zda má doma zbraň a postupuje drcením jednoho mladého života. Idealistka, které v práci permanentně řvalo vysílání Američany rozdělující stanice Fox News, která se pokoušela prorazit hradby nevědomosti, a která teď čelí otázkám o národní bezpečnosti. Nejprve vznikla divadelní hra, jejíž autorka Tina Satter následně spolu s Jamesem Paulem Dallasem připravila filmovou verzi scénáře. A sama usedla na režisérskou stoličku. Zatímco Sweeney, kterou kamera často zachycuje v detailech, je skvělá, u „protistrany“ si nejsem jistý, co je zvláštnější – zda chování agentů či protokol, kterým se řídí. (16.09.2023)