Režie:
Robert HarmonScénář:
Eric RedKamera:
John SealeHudba:
Mark IshamHrají:
Rutger Hauer, C. Thomas Howell, Jennifer Jason Leigh, Jeffrey DeMunn, John M. Jackson, Billy Green Bush, Armin Shimerman, Gene Davis, Henry Darrow (více)Obsahy(1)
Při cestě autem z Chicaga do San Diega nabídne mladík Jim (C. Thomas Howell) svezení neznámému stopaři (Rutger Hauer). Jim neví, že stopař je brutální vrah a s úmyslem vraždit nastoupil i do jeho automobilu. Policie, aniž by měla tušení o existenci skutečného vraha, ale ze zabíjení podezírá právě Jima. Rutger Hauer v roli stopaře Johna Rydera předvádí ve scénách zuřivého řádění místy až nadlidský výkon. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (1)
Recenze (387)
Dostalo se mi do ruky DVD se slovy: "Dokoukal jsem to na třikrát, jak jsem se strašně bál." ....a já jsem to nedokoukal, protože jsem se vůbec nebál! A navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že to je přesně druh filmu jaký dávají v něděli na Primě přesně hodinu po obědě. Před dvaceti lety to možná budilo hrůzu, ale dnes to vyvolává už jen úšklebek před mým kamarádem jakej to je posera ()
Pekelna zimomriavkova jazda! Uz po piatich minutach sa ma zmocnil neprijemny pocit a ja som vedel, ze sa budem bat. Reziser figliarsky vyuziva nevedomost divaka. O zaporakovi nevieme takmer nic, no namiesto toho, aby nam film vysvetloval, po celu dobu nas nechava v sklucujucej nevedomosti a v ocakavani, kedy sa tajomny John Rider znova dostane na scenu. A ze on si vie vybrat cas a miesto :). A kto je to vlastne ten John Rider? Nocna mora, ktoru by ste netuzili stretnut ani vo sne, nieto este v noci na uprsanej dialnici... (10/10) ()
Že je Rutger Hauer démon, se ví už dávno. Ale hlavní devízou tohoto snímku je překvapivě scénář, který vrší jeden neočekávatelný zvrat za druhým. Jindy nevěrohodné a nastavované dějové zlomy zde působí jen ku dobru věci, kterou je budování atmosféry a divákova nejistota. A komu u scény s odháknutým návěsem u tahače nepopadla brada, není u mě dobrý člověk. 4 a ½. Zaokrouhleno protentokrát nahoru, byť mi motivace té holky vrtá hlavou stále. ()
Velmi příjemné překvapení. Očekával jsem všechno možné, ale strhující thriller, který ani na sekundu nenudí a pořád se v něm něco děje, jsem příliš neočekával. Jinak, jak už mnozí poznamenali, "Stopař" je hodně nepředvídatelný, nevyspytatelný, skoro až zákeřný film. Čekáte každou chvíli klasické vyústění scény a ono je všechno jinak a dostane vás to ve většině případů do kolen. Sice se sem tam objeví klasické atributy psychopatických thrillerů (kočičí život, syndrom všudybyla), ovšem atmosféra a napětí všechno vykompenzují. Herci byli všichni skvělí, nikdo to nekazil. Zvlášte Rudger Hauer byl dokonalý. Jeho John Ryder je esencí krystalicky čistého zla a on ho ztvárnil neuvěřitelně minimalisticky, bez jakýchkoli přehnaných gest. Stará poctivá škola psychothrilleru. 80%. ()
Koncept Stopaře, v primární rovině odvislého od setkání se zlem proniknuvším do světa smrtelníků, vychází ze dvojího: z proměnlivého vztahu mezi stopařem a mladíkem a ze zpochybnění navenek se jistě jevícího světa, v němž se příběh filmu odehrává. 1, Co se týče vztahu, hrdina si v úvodu počíná lehkovážně a později zakouší teror, kdežto stopař obráceně; v první půlce vypouští hromy, blesky (tím hru iniciuje) a v druhé si s mladíkem již jen pohrává, dokonce tak, že libovolně přetváří a koriguje svět filmu, velkoryse překračuje fyzikální a časoprostorové zákony, a zjevuje se zčistajasna, jak se mu zamane. Zatímco stopař disponuje „žánrovou pamětí" a promptně ji využívá, mladík takové štěstí nemá a všemu musí přijít na kloub svépomocí - trvá mu to dobrých devadesát minut. 2, Ke zpochybnění světa filmu dochází ze strany mladíka poté, co si uvědomí, že stopaře nezastaví ani strážci zákona a že aby ho přemohl, musí porušit pravidla – jak společenská, tak stopařova. Situaci můžeme zobecnit a uvést, jak pracují filmy s divákem v závěrečných minutách. Například potlesk na konci Titanicu je možné „číst" jako příklad autotematismu - ten zrazuje kinematografii tím, že formulku „jsem svět“ nahrazuje formulkou „jsem film“. Tvůrci těsně před koncem film překlápí; již nejsem uvnitř fiktivního světa, ale vně, abychom mohli film adekvátně zhodnotit. Tvůrci tleskají sami sobě - respektive to mi tleskáme tvůrcům; film se vyvedl. Analogii k tomuto procesu známe z thrillerů a hororů, které dosahují napínavého či hrůzostrašného efektu znejistěním statusu fikčního světa. Z tzv. metafyzického obratu (neboli nečekané inverzní proměny ontologické roviny) čerpají svou efektní pointu například filmy Šestý smysl a Ti druzí. V takovýchto případech nevystupujeme vně, jako předtím, ale propadli jsem se ještě o jedno patro dolů do suterénu. Závěrem: Divák je hřebík. Buďto ho třeba vyndat kleštěma (Titanic), anebo zatlouct (Šestý smysl). Ale nemůže jen tak zbůhdarma čouhat z fošny. To by nešlo. ()
Reklama