Stopař

Zajímavý psychothriller s šíleným Rutgerem Hauerem, jehož postava vraždícího stopaře od začátku cíleně směřuje k vlastní smrti. Zajímavé je pustit si film s komentářem režiséra Roberta Harmona, který snímku vštípil hutnou, až téměř odlištěnou atmosféru opuštěných pouštních silnic a motorestů. Ta se dokáže dobře rozležet a zahlodat. Děštivý úvod filmu pak patří k jeho vrcholům. (14.01.2008)

Podařilo se mi sehnat nejen dravou vizuální jízdu producenta Michaela Baye, ale i samotný (o jedenadvacet let starší) originál, který se dnes až možná diskutabilně řadí do zlatého fondu daného žánru. V něm se prohání démonický John Ryder v dlouhém splývavém kabátu coby tajemný stopař s bizarním smyslem pro humor, díky kterému si po premiéře asi dali řidiči záležet na tom, koho do auta pustí. Ač je Rutger Hauer v životní formě, tak nezabrání nespočtu logických nesrovnalostí a absurdního jednání, které se na hodnocení musí projevit!! Pevně věřím, že tehdy to náležitě fungovalo a tlačilo diváky do sedaček, ale zároveň předpokládám, že ti samí diváci tvůrcům nesežrali úplně všechno!! Jednou, a dost.. (30.05.2008)

„Ako sa cítite?“ – „Unavene.“ Mrazivé? Možno prvú polhodinu, kedy sa drží pri živote zaujímavá atmosféra (a dosť jej v tom pomáha brutálny výkon Rutgera Hauera). Potom nie. Stopár má pre mňa hodnotu skôr „iba“ ako nostalgická záležitosť: osemdesiatková skoropecka, ktorú som v 90. rokoch sjíždel na kazete a bol som z nej paf, ale s odstupom desaťročí sa o nič mimoriadne nejedná (takmer otrocký remake z produkcie Michaela Baya, kde Hauera nahradil solídny Sean Bean, ma /ne/bavil približne rovnako). Scény s kamiónom a prstom sú fajn, ale scenár je hrozný: charizmatický zabijak sa objavuje ako blesk z čistého neba všade tam, kde je to pre hrdinov práve v danej chvíli najnevhodnejšie a polícia je úplne neschopná. Toto mi dosť vadilo. Ale atmosféra opustených a poloopustených prašných ciest  dokonalá. (14.01.2005)

Překvapivě kvalitní zpracování filmu, který nestárne ale působí jako by byl natočen až v novém tisíciletí. Bohužel co láme vaz tomuhle zajimavému snímku je neustálé objevování vraha/stopaře, který pronásleduje mladého kluka, který mu zpočátku uniknul a to je na tom to špatné. Působí to, jako by měl ten kluk v kapse gpsku a ten stopař vždy věděl, kde se zrovna nachází, až to po chvilce přestane bavit a nějaké to dobře vybudované napětí tím bortí. Stejně tak postupné chování chlapce je až příliš. Velká škoda, protože bez toho to mohl být opravdu výborný film. (21.02.2017)

"Why didn't he kill us?" Film samotný vezmu trochu hopem. Atmosferická, napínavá i perfektně zahraná hra kočky s myší uprostřed vyprahlých dálav. Pocit Jimovi beznaděje pohltí. Skoro jak od Hitche. Navíc je to okořeněné špetkou sympatické osmdesátkové nekorektnosti. Zápory? Místy scenáristická bezmoc řešící některé situace à la deus ex machina nástupem Rydera na scénu. Přesto první co si vybavíte při zmínce o Stopařovi bude právě postava Johna Rydera v podání Rutgera Hauera. Moc toho nenamluví. Ani nemusí. Dostatečně za něj totiž mluví činy. Mnozí zde považují záhadnost a nevysvětlení Ryderových pohnutek za hlavní zápor. Já naopak za to co dělá tento snímek výjimečnou záležitostí. Pošuků a psychopatů na filmovém plátně bylo, je a bude nepočítaně. Málokterý je však v konečném důsledku tak znepokojivý jako právě tajemný stopař. Proč to dělá? Co ho motivuje? Co ho potkalo? Jaktože "papírově" neexistuje? Žádné odpovědi. O to více pak stimulují fantazii detaily typu kamínku, který předá Jimovi či snubní prstýnek, který může být stejně tak dobře filmovým kiksem jako chytrým tvůrčím záměrem. Ta postava prostě vzbuzuje kvanta otázek. Na jednu stranu chcete vědět více, ale na druhou zároveň víte, že kdyby se vám dostalo odpovědí, tak se z toho vytratí veškeré kouzlo. Ta postava se vám prostě zadře pod kůži... (22.01.2008)