Lepa sela lepo gore
Pretty Village, Pretty Flame
Pekné dediny pekne horia
Obsahy(1)
Mladý Milan so skupinou ďalších srbských vojakov uviazne v opustenom tuneli, kam sa ukryli bosnianskymi moslimami, medzi ktorými je aj jeho kamarát z detstva Halil. Nočná mora, ktorá sa neustále predlžuje, je prerušovaná návratmi do mierových čias a do prvých dní vojny, ktorá proti sebe postavila bývalých susedov i priateľov. Výsledkom je nesmierne silný a nekompromisný pohľad na jeden z balkánskych konfliktov. (RTVS)
(více)Recenze (94)
Více než film. Bible. Někdy mám až pocit, že vše, co se natočilo po roce 1996 (tedy alespoň na téma balkánských konfliktů), je už nutně jen odvar z tohoto díla. Pokud byste od Dragojeviće čekali, že na Srby (tedy i na sebe) vezme veškerou vinu a agresi, nedočkáte se. Viník tu zůstává v podstatě abstraktním a vzdáleným, neznámou obludou z tunelu. A násilí, podobně jako u Kusturuci a některých dalších balkánských režisérů, je předkládáno se samozřejmostí a humorem. To ovšem zdaleka neznamená, že jde o film prosrbský nebo nedejbože proválečný. Ústřední sedmička Srbů vězněných spolu s americkou novinářkou v tunelu je defilé povrchního a nuceného hrdinství i lidské ubohosti: zblblí vesničtí balíci, feťák, zloděj, vyjukaný intelektuál, partyzán na věky zahleděný do maršála Tita. Válečné události jsou zachyceny ještě horké, dříve, než budou zpřehledněny historií, a působí tak naprosto absurdně a bezvýchodně. Většině záběrů dominuje oheň a krev. Propracované střídání několika časových rovin, včetně prosluněných flashbacků z předválečné doby, pak jednak tvoří silné kontrasty a také posilují napětí a děs, které film vyvolává. Fyzický i psychický teror ve scénách z tunelu jde do takových extrémů, že i při opakovaném zhlédnutí mám pořád nervy k prasknutí. Neustále také objevuji další rafinované drobnosti ("Vozi Miško!"). Neopomenutelnou součástí tohoto snímku je hudba. Jsou použity různé písně od jugoslávské hymny po slavné popové a rockové hity (Djordje Balašević, Električni orgazam, Indexi/Crvena jabuka). Některé melodie se objeví jen v drobných náznacích (broukající si zdravotní sestry). Všechny ale mají jedno společné: Upomínají na dobu jednotné Jugoslávie a vzbuzují otázku, jak je možné, že lidé, kteří byli schopni stejným jazykem zpívat stejné písně, se najednou navzájem vraždí. (Nebo naopak: Proč ti, kteří se teď vraždí, se kdysi za každou cenu bratřili.) Precizní záznam proměny člověka a jeho chování v extrémních podmínkách je podpořen stoprocentním herectvím. To je podloženo (snad jako vždy u Dragojeviće) luxusním obsazením. Živojinovićovi mám vždycky po filmu chuť jít poděkovat. Vážím si samozřejmě i režiséra, který při shánění finančních prostředků na natáčení šel takřka přes mrtvoly. Dotáhl to a já s tím mám do konce života co dělat. ()
Hodně silný film, který jednoznačně poukazuje na nesmyslnost války, jejíž zrůdnost je znásobena, pokud je občanská. Dle mého jeden z nejlepších (možná nejlepší) film o válce v bývalé Jugoslávii. Příběh situován do konfliktů mezi Srby a bosenskými muslimy, kdy se skupinka srbských vojáků po bosenském útoku uchyluje do starého tunelu, kde čelí tvrdým psychickým a fyzickým podmínkám. Ve filmu je řada retrospektiv které ukazují „idylický“ život za Tita (což je v až brutálním kontrastu se syrovou realitou občanské války). Silným momentem celého filmu je kamarádský vztah hlavního hrdiny Srba s muslimem před válkou a jejich konfrontace na život a na smrt za války. Vzhledemk srbské produkci a době vzniku lze konstatovat až nečekanou relativní neutralitu, samozřejmě s mírným příklonem k Srbům. Jen to zdůrazňuje, že tahle válka neměla těch dobrých a těch zlých, ale jenom těch zlých a více zlých. Ve filmu je několik opravdu hodně silných momentů, dusivá atmosféra v tunelu, krvavá skvrna na zdi ve vypáleném domě a k ní šipka Četníkova matka (Srbova…), či srbský voják, který kouká na hořící vesnici a hlásí „Lepa sela, lepo gore“… ()
Z bělehradské zoologické zahrady utekl lev a napadl dítě. Přichomýtne se k tomu nějaký člověk, skočí na lva a zneškodní ho. Druhý den deník Politika píše: CHRABRÝ SRB ZACHRÁNIL DÍTĚ PŘED JISTOU SMRTÍ!Do redakce přijde rozčílený hrdina a říká: – Já nejsem Srb!Dalšího dne Politika otiskne: JUGOSLÁVEC HRDINOU DNE! Jenže člověk opět přijde do redakce a protestuje: – Já nejsem Jugoslávec!– A kdo jste?– Já jsem Bosňák ! Na druhý den titulek v Politice: BOSENSKÝ TERORISTA ZAVRAŽDIL LVA, MILOVNÍKA DĚTÍ ! .... Rat je kurva. ()
Hodne dobry film, ktory vsak stale neprekroci hranice priemeru. Tempo nestrhne a v strede filmu zavladla taka priserna nuda, ze hruza. Reziser Srdan Dragojevic je len rutiner, obcasne prestrelky film osviezili, ale inak ide o hroznu nudu. Dejovo je film priserne roztriesteny /caste striedanie vojnovych a mierovych scen/. 60 % ()
Tak ako niektorí nechápu, prečo to má vysoké hodnotenie, tak ja nechápem, ako mohli niektorí nezbadať podstatu a posolstvo tohto filmu. Toto je niečo tak silné, že ťažko je, aby to nechalo ľahostajným niekoho so zdravým rozumom. V juhoslovanskej vojne nesú vinu všetky zapojené strany, nikto nie je dobrý, bohužiaľ. Kedysi v tak napredujúcej krajine, kde sa aj za cenu sily, či strojenosti snažili komunisti zjednotiť tieto národy a oni sa sebaklamne bratali, zrazu prišiel zlom a oni sa ľudskou hlúposťou a zlom, ktoré je v nás zakorenené nechali naverbovať a začali plniť nezmyselné a zlé rozkazy a často to robili s radosťou. Táto vojna je poukázaním na to, ako sa dokážu nenávidieť bratia, ktorí spolu prežili celý život a to všetko pre nezmyselnosti a hlúposť, či chuť po pomste alebo pre nedostatok empatie. Film v retrospektívach ponúka pohľad na život pred a po udalostiach v tuneli, kde je tým zlom Diabol a nie ani jedna strana, ktorú reprezentujú donedávna priatelia, ktorí sa líšia politickými názormi, náboženstvom, národnosťou, ale život predtým prežívali s rovnakými starosťami a radosťami spolu, ale už bojujú za sny iných. Udalosti v tuneli opisujú hrôzy utrpenia a smrti, ľudskej hlúposti, nostalgie a bezvýchodiskovej situácie. Je to smutné a pritom všetky postavy si krátia čas cynickým, čiernym brutálnym humorom a upadajú postupne do bláznovstva. V tuneli sa spolu zídu narkoman, zlodej a archeológ, polointelektuál, presvedčený komunistický dôstojník, americká novinárka a iní ich druhovia, dokonca im tam pošlú učiteľku, ktorú sú nútení v obave o stratu životov zabiť. Celé to dopĺňajú skvelé herecké výkony a texty, ako napríklad: "Akej národnosti si? Na-na-na-narkoman!". Veľmi kruté scény, ktoré sa točili na konci vojny a pritom sa ani nechce veriť, že zanedlho do nej spadli minimálne Srbi na svojom území v Kosove zas. Veľký protivojnový film, ktorý vás naplní bezradnosťou a výčitkami, zároveň vám kruto odhalí správanie nás ľudí a náš život tu. Môj život ovplyvnil a opäť mi pripomenul aj svojou tvrdosťou, ako sa správame a aké sú naše činy. Všetko tu dopĺňa skvelá hudba, najmä ten rock & roll je perfektný. Film sa nevyhýba ani sexu, zvrátenosti niektorých starších aj smerom k deťom, faloše, neúprimnosti a tvrdým obrazom masakrov, hlavne ten symbol masovo nakopených zavraždených ľudí, čo bol odkaz smerom k vojne a smerom k tomu, ako si dokážeme zničiť naše životy a aj navzájom. Ukazuje aj to, ako sme niekedy hlúpo zapálení pre určitých ľudí, čo za to nestoja alebo pre určité materiálne veci alebo nezmyselné sny alebo naopak pasívny k iným veciam. Najtvrdšie na mňa zapôsobilo, ako bola ukázaná ignorácia sestričiek, čiže ľudí po vojne, ako tvrdo ukázali, že život ide ďalej, keď tá sestrička bola vraj tehotná a ako jednoducho zavreli do komory pre mŕtvoly v nemocnici mŕtveho bývalého vojaka. Už dávno som necítil taký protivojnový pocit, tú zbytočnosť toho, takisto výčitiek k svojmu životu vzhľadom na to, že okoliu sme všetci vo veľkej miere ľahostajný a k tvorbe našich názorov a presvedčení. Hej Slovani! Už Nikdy! () (méně) (více)
Galerie (1)
Zajímavosti (6)
- Film získal v roce 1997 na francouzském festivalu d´Angers cenu Evropské poroty. (Terva)
- Natáčecí štáb se po 100 dní živil pouze hamburgery ohřívanými v mikrovlnce. (Kulmon)
- Věta "Vozi Miško!", kterou vyzývá četnik řidiče autobusu, aby jel, je narážka na film Ko to tamo peva režiséra Slobodana Šijana z r. 1980. Věta v něm zazní několikrát. (awful)
Reklama