Před úsvitem

1 nesympatický a na první pohledl oslizlý Američan + 1 neatraktivní, asexuální, nevýrazná, přemoudřelá a otravná francouzská intelektuálka + 2 hádající se frickové + 1 město plné odpůrců Temelína, kteří hovoří plynně anglicky + 1 jedna noc plná bezdomovců smolících básně, žebrajících věštkyní a podobné verbeže = 1 k smrti nudný, neuvěřitelně papírový a neskutečně dlouhý dialog. (+ duševně nemocný barman a chemie rovnající se nule) (21.02.2007)

Letité ódy nelhaly. Výtečná konverzačka se strhujícími, ale hlavně naprosto realistickými, dialogy. Člověk visí na každém slově a vše mu je zde tak nějak povědomé. Ona klišovitá fráze "ono je to jak ze života" sem pasuje více, než na cokoliv jiného. Akorát je to celé ještě mnohem lepší. O perfektně sehrané dvojici se snad ani nemusím zmiňovat. U téhle romance musí roztát i člověk s ledovým srdcem. (24.07.2013)

Jsem úplně šokován ! Tohle je přesně to, co jsem hledal. Nádhera. Jeden z nejkrásnejších romantických filmů, co jsem mohl vidět. Krásně jsem se u něho uvolnil a nechal jsem se s oběma protagonistama filmu vést po Vídni a přitom poslouchal jejich zajímavý a velmi inspirující dialog, u kterého jsem se mnohokrát sám zamyslel nad různými věcmi, co mě právě napadly. Prostě krása ! Na konci se mi chtělo až plakat, když jsem viděl jak se ti dva loučí a uvědomil jsem si, že tohle už je konec jejich krásné a vášnivé pouti. Ach. Kéž bych sám jednou něco podobného zažil. (12.11.2009)

Psal se rok 1983 a já stála v Praze přede dveřmi jednoho kamaráda a marně zvonila, nikdo neotvíral. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jsem prochodila celou noc s jedním ostravským studentem Martinem, kterého už jsem pak nikdy v životě neviděla. Nepamatuji se o čem jsme si tehdy povídali, ale vím, že se takové věci můžou stát. S naprosto neznámým člověkem můžu mluvit o čemkoliv, nemám s ním žádnou negativní zkušenost, všechno, co si řekneme je nové. Přes veškerou snahu vznikl jen průměrný romantický snímek, mnohem zajímavější film na podobné téma jsou Nevinní čarodějové od Andreje Wajdy. Přesto mám pro tento film jakousi slabost, viděla sjem ho nejméně třikrát. Baví mě sledovat, kudy procházeli a kompletovat to se svými vzpomínkami. Je roztomilé, že Jesse sice nemá peníze na hotel, ale kromě cestování a posezení v klubu mají i na nejdražší kavárnu ve Vídni.                                                                                                                                                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (11.10.2015)

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)