Před úsvitem

-"Daydream delusion, limousine eyelash, oh, baby with your pretty face, drop a tear in my wineglass, look at those big eyes, see what you mean to me, sweet cakes and milkshakes, I am a delusioned angel, I am a fantasy parade, I want you to know what I think, dont want you to guess anymore, you have no idea where I came from, we have no idea where we're going, launched in life, like branches in the river, flowing downstream, caught in the current, I'll carry you, you'll carry me, that's how it could be, don't you know me? don't you know me by now?" ♥♥♥ (12.09.2008)

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan .. Znáte to - někoho potkáte a už samotný první pohled slibuje mnohé. Proto, pokud je to možné začnete dialog a zbytek necháte jen tak vyplynout.. Ó, vy říkáte, že to neznáte? .. Tak tohle nebude film o (pro) Vás!! V oné chvíli, byť v pulzujícím velkoměstě, se vše kolem vás stává nepodstatným a jen si plně vychutnáváte ten krásný pocit krátkého štěstí, přívalu lásky a opojné radosti, kterou vám přináší přítomnost té druhé osoby. Ty dva limitoval jen čas a fakt, že každý žije na jiném kontinentu. Nikdo neví, co mu život přinese a je jen na každém z nás jak tyto příležitosti využije. Určitě ze života, o tom nepochybuji. Litovat nakonec můžete tak i tak, na druhou stranu, ta možnost získat neopakovatelné, nenahraditelné vzpomínky a možná mnohem, mnohem víc ... je smutné to nezkusit a nezažít! (13.03.2006)

Nemam rád romantický filmy a Linklaterův styl mi taky moc nesedí, ale Před úsvitem je zase takovej ten případ filmu, o kterym všude čtu/slyšim, jakej to je kult a must see záležitost. Tak jsem se jednoho dne odhodlal, že se na to podívám... Nemůžu ani říct, že by mě to zklamalo, protože jsem čekal, že se mi to nebude moc líbit, ale fakt jsem netušil, že tenhle vychvalovanej film je v podstatě akorát 1,5-hodinovej rozhovor o ničem. Navíc ústřední dvojka je dost nesympatická. Oba mi připadali jako strašný pozéři, který se akorát předháněli v tom, kdo z nich se vytasí s větší píčovinou, aby vypadal před tim druhym zajímavě. Sice chápu, že každej neni takovej povrchní primitiv jako já, ale když se s někym sotva seznámim, tak mu asi nebudu hned po 5 minutách vykládat nějaký svoje pošahaný teorie o duši a nekonečnosti vesmíru. I když uznávám, že je to celkem originální a určitě aspoň pro mě snesitelnější, než různý přeslazený romantický sračky klasickýho formátu. A je to dost divný, ale mam nějaký nutkání se podívat možná časem i na pokračování, jak to vlastně dopadne. Ale než vidět znovu tohle, tak radši budu čumět do zdi, takže 2 hvězdy jsou až až... (25.02.2014)

Psal se rok 1983 a já stála v Praze přede dveřmi jednoho kamaráda a marně zvonila, nikdo neotvíral. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jsem prochodila celou noc s jedním ostravským studentem Martinem, kterého už jsem pak nikdy v životě neviděla. Nepamatuji se o čem jsme si tehdy povídali, ale vím, že se takové věci můžou stát. S naprosto neznámým člověkem můžu mluvit o čemkoliv, nemám s ním žádnou negativní zkušenost, všechno, co si řekneme je nové. Přes veškerou snahu vznikl jen průměrný romantický snímek, mnohem zajímavější film na podobné téma jsou Nevinní čarodějové od Andreje Wajdy. Přesto mám pro tento film jakousi slabost, viděla sjem ho nejméně třikrát. Baví mě sledovat, kudy procházeli a kompletovat to se svými vzpomínkami. Je roztomilé, že Jesse sice nemá peníze na hotel, ale kromě cestování a posezení v klubu mají i na nejdražší kavárnu ve Vídni.                                                                                                                                                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (11.10.2015)