Režie:
Richard LinklaterKamera:
Lee DanielHudba:
Fred FrithHrají:
Ethan Hawke, Julie Delpy, Andrea Eckert, Erni Mangold, Hans Weingartner, Peter Ily Huemer, Adam Goldberg, Richard Linklater, Paul Poet, John Sloss (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Mladý Američan Jessie, který cestuje po Evropě, se ve vlaku z Budapešti do Vídně náhodou seznámí s francouzskou studentkou Celine. Cesta je dlouhá, Celine půvabná, a tak ji Jessie osloví a dají se do řeči. O několik hodin později si stále ještě povídají. Ač jsou každý jiný, mají si stále co říci a ani jeden z nich nechce, aby ta nečekaně kouzelná chvíle skončila. A když vlak dorazí do Vídně, přemluví Jesse dívku, aby odložila svou cestu do Paříže a vydala se s ním do ulic Vídně, kde jejich rozhovor pokračuje a přerůstá ve vášnivou romanci plnou krásných a pro oba nezapomenutelných chvil. Když pak přijde těžký čas rozloučení, slíbí si, že o půl roku později se znovu setkají. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (571)
2 cizinci, 1 rozhovor, 1 město. Před úsvitem není pro každého, ale když vás chytne tak vás nepustí. Nechci zabíhat do detailů, protože je lepší, když to sami vidíte. Když vidíte tu dokonalou chemii mezi hlavními hrdiny, když s nimi procházíte letní Vídní. Pak se pro vás možná stane příběh Celine a Jesse něčím víc. Něčím co si budete chtít pamatovat. P.S: No jo já vím, že jsem beznadějný romantik. ;-) ()
Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. ()
Nevšední romantika narvaná do jednoho jediného dne ve vlaku a procházení se noční Vídní. Padnutí si do oka, povídání O VŠEM včetně takových těch zábavných vzorců a všedností, první polibek, zmatenost, atd., prostě takový ten krásný začátek s deadlinem v devět ráno na nádraží. Příběh (zdánlivě?) osudové nahodilosti a instantního souznění, tedy jedné z těch věcí, které dělají život tak hezky nevyzpytatelným. Problém co jsem měl já, tak sice nesympatie s Julie Delpy a upřímně, ani Hawke mi zde příliš nevoněl. A jelikož oni dva tu znamenají vše, na té zamilované vlně jsem se nesvezl tak úplně. Navíc nad tím vším visí stín mé vlastní zkušenosti a jistá nedůvěra. I když, co si budeme povídat, spadl bych do toho stejně tak. Ale to je jedno... Fajn film, jsem celkem zvědavý na 10 let poté... ()
Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. ()
Letité ódy nelhaly. Výtečná konverzačka se strhujícími, ale hlavně naprosto realistickými, dialogy. Člověk visí na každém slově a vše mu je zde tak nějak povědomé. Ona klišovitá fráze "ono je to jak ze života" sem pasuje více, než na cokoliv jiného. Akorát je to celé ještě mnohem lepší. O perfektně sehrané dvojici se snad ani nemusím zmiňovat. U téhle romance musí roztát i člověk s ledovým srdcem. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Film obsahuje mnoho narážek na knihu Jamese Joyce "Ulysses" (v češtině vyšlo jako "Odysseus"). Děj obou děl se odehrává šestnáctého června a přechází do ranních hodin sedmnáctého. Obojí zahrnuje cestu kolem města (v knize je to Dublin, ve filmu Vídeň) a obsahuje návštěvu hřbitova. Navíc Jesseho pravé jméno je James (stejně jako křestní jméno Joyce) a stejně jako spisovatel strávil dlouhý čas cestováním po Evropě namísto návratu domů. (novoten)
- Natáčanie filmu trvalo 15 dní a prebiehalo vo Viedni. (Tasartir)
- Na MFF v Berlíně vynesl snímek režisérovi Richardu Linklaterovi Stříbrného medvěda. (Rodriguez)
Reklama