Halloween

Optikou moderního diváka se může tahle klasika zdát nepochopitelnou -možná až směšnou (ty vraždy...) ale v roce 78 z toho museli lidi bejt fakt paf. Scénář je primitivní a dialogy až běda, ovšem to pomalé, plíživě nepříjemné tempo a postupné budování atmosféry, kdy ikonického vraha vidíme v doprovodu geniální hudby každou novou scénu o něco víc... to prostě pořád děsivě funguje! (31.10.2018)

Halloween a Friday the 13th. Obe série som vo svojej dobe sledoval, bohužiaľ v oboch prípadoch mi ich prvé časti ušli a predsa len Jason mi viac prirástol k srdcu. Dnes mám zhliadnuté obe jedničky a musím uznať že Halloween dopadol oveľa lepšie. Carpenter bol proste kráľ nízkorozpočtoviek kde atmosféra tečie potokom a sám vedel aká hudba sa mu tam najviac hodí. Song je kult, film je kult, Michael Myers je kult, Jamie Lee Curtis sa stala kráľovnou hororu a nezničiteľnosť vraha je definovaná. Škoda toho priemerného scenára, ale je to béčko takže čo? „Idem pre pivo. Hneď som späť. A neobliekaj sa!“ Proste klasika. (08.12.2006)

I když už měl v roce 1978 John Carpenter za sebou pár zdařilých snímků (např. Temnou hvězdu a 13. okrsek), byl to právě Halloween, který ho proslavil po celém světě. Jednoduchý příběh, naplněný perfektní hororovou atmosférou a několika žánrovými klišé (byla to tenkrát vlastně klišé?), doslova rozpoutal diváckou mánii a dal vzniknout několika pokračováním kolísavé úrovně. Původní snímek však patří k filmové klasice a vystřelil do první ligy ještě jednu budoucí hvězdu - ječící královnu Jamie Lee Curtis. (02.09.2013)

Klasika, ale slabší než Věc, o dost. Což mě přivádí na otázku, jak je možné vidět v televizi na kterou se Jamiee L. Curtis dívá, film The Thing (je to začátek původní verze, ne remaku, který si John za pár let natočil:)). Legenda, která mě minula obloukem, možná tomu pomohl křik, možná něco jiného, ale přesto asi nikdy nepochopím, co na tom všichni vidí. Jamie Lee Curtis mě asi ve svém nízkém věku nedokáže pořádně zaujmout... (20.06.2004)

Parádní horor. Už sice není tak hrůzný jako dřív, ale i přesto strčí díky svojí atmosféře většinu svých následovníků hravě do kapsy. Sice se říká, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí, ale když vidíte vraha u něhož nejsou poznat díky zakrytému obličeji emoce, má to možná ještě větší účinek. A hudební motiv si budete pískat ještě dlouho potom, co film dokoukáte... (23.08.2002)