Halloween

Hororový podžánr Slasher se stal z pochopitelných důvodů oblíbený u filmařů, kteří neměli tak obrovské možnosti, protože jde slasher natočit velmi levně. Slasher v podstatě obsahuje jednoho sériového vraha, který postupně zabíjí velký počet svých obětí. Halloween z roku 1978 poté nebyl prvním zástupcem tohoto podžánru, ostatně už 4 roky nazpátek světlo světa spatřil původní Texaský masakr motorovou pilou a technicky by se jako slasher též dalo označit Psycho Alfreda Hitchcocka z roku 1960. Nejslavnější 3 slasherové filmové série ale představují až Noční můra v Elm Street, Pátek třináctého a právě Halloween, přičemž jejich protagonisté Freddy Krueger, Jason Voorhees a Michael Myers zase platí za nejvíce ikonické představitelé tohoto subžánru. Halloween a jeho Michael Myers jsou ze svaté slasherové trojice nejstarší a právě klasika Johna Carpentera víceméně vystavěla několik základů pro novou vlnu slasherů a bez něj by tak nedošlo jen na Pátek třináctého či Noční můru v Elm Street, ale také třeba i Dětskou hru, Vřískot nebo Nezvratný osud. Scénárista, režisér a hudební skladatel Halloweenu John Carpenter byl v době uvedení neznámý režisér, který měl za sebou dva menší snímky a tudíž se dá teprve až Halloween brát jako jeho průlomové dílo, díky kterému se později stal uznávaným režisérem, který dal světu klasiky jako Útěk z New Yorku, Věc nebo Šílenství a stal se tak (nejenom) legendou hororového žánru. Na Halloween nicméně dostal pouhých 300 tisíc dolarů, čímž splnil kvótu pro nízkorozpočtový film a musel si tak vystačit pouze se svou vlastní kreativitou a schopností pracovat se samotnou atmosférou, která je jednou z často zanedbaných částí slasherů. A i proto všechno je Halloween dost možná nejlepší vyložený slasher všech dob. Michael Myers, který je předchůdcem Freddyho Kruegera i Jasona Voorheese není na rozdíl od Freddyho Kruegera ukecaný šílenec a na rozdíl od Jasona Voorheese není vyložený řezník. Vlastně ho na rozdíl od obou zmíněných ani nevede žádná sebevíce za vlasy přitažená motivace. Michael Myers je prostě čisté zlo. Je pomalý a zároveň svým designem neskutečně stylový. Právě zde se projevila kreativita tvůrců, kteří masku Michaela Myerse vytvořili jednoduše- Za necelé 2 dolary si koupili masku kapitána Jamese Kirka ze Star Treku s tváří Williama Shatnera a masku výrazně opravili. Sám Shatner prohlásil, že by nikdy nečekal, že se jeho tvář technicky stane ztělesněním ideálního představitele slasherového vraha, o to více ho ale toto filmařské využití těší. Maska ale byla tak pozměněna, že byste snad ani nepoznali, že jde skutečně o upravenou vizáž Kirkovy masky a především se skutečně Michaelu Myersovi podařilo vytvořit speciální děsivý vzhled a i díky němu je Michael Myers dost možná zároveň nejstylovější slasherový zabiják. Je to prostě chodící vraždící mašina bez emocí, což ještě více podkládá fakt, že z něj skutečně jde strach. Halloween dodnes představuje ztělesnění parádního hororu, dá se ovšem polemizovat nad tím, zda se na něm zub času trochu nepodepsal a je to svým způsobem pravda. Halloween se ale pořád ale svým budováním atmosféry a celkovou práci s atmosférou vyrovná většině dnešních hororů. Nepřekvapí kdovíjak brutálně velkým počet zabitých obětí, ani nepředvádí vrcholná jatka, ale i v tomto se skrývá kouzlo původního Halloweenu. Je v podstatě jednoduchý a to v tomhle případě neznamená urážku, protože ono předvedení obsahové jednoduchosti je v tomhle případě slasherového žánru naopak tou největší možnou pochvalou. Už úvodní titulky obsahující zapálenou dýni doprovázené mistrovským Carpenterovým soundtrackem jsou parádní a už na začátku nahodí pocit husí kůže na maximum. Michael Myers se dočká stylové expezice v podobě jednoho záběru z jeho vlastního pohledu, následně je tu představený parádní Donald Pleasence v roli Dr. Samuela Loomise (toto jméno bylo převzato z Psycho, což je ve finále ještě ideálnější příklad dokonalého slasheru i přesto, že je zařazení Psycha do tohoto subžánru tak trochu spekulativní) a pak také ve své první celovečerní roli Jamie Lee Curtis, která do dnešního dne platí jako královna ´´Final Girls´´, velmi zásadní úlohy v slasherovém podžánru. Zbytek postav, které jsou víceméně vedené k tomu, aby se stali obětí ´´ kapitána Kirka´´ jsou jinak nějak představeny a nejsou jen bezduchou obětí kuchyňského nože. Nejsou to ty nejlépe představené postavy, zároveň ale nejsou bezduché a prázdné. A to samotné bohužel v samotném slasherovém podžánru povinnost není. Boogeyman přišel, spáchal paseku a zanechal za sebou nejlepšího představitele klasických slasherů, který položil stavidla pro další následovatele. John Carpenter stvořil hororovou legendu, která též položila základy pro spoustu lepších či horších pokračování. Halloween 2 byl ještě celkem oukey následovatelem, následovali ale pekla v podobě Halloween 3, 4, 5 a 6. Následně v roce 1998 dorazil Halloween: H20, který ignoroval vše po dvojce a stejně jako dvojka byl víceméně oukey následovatelem, následně ale bylo navázáno příšerným Halloween: Zmrtvýchvstání. V roce 2007 poté dorazil remake v režii Roba Zombieho, který Carpenterovu legendy vyloženě nekopíroval a přinesl tak trochu jiný zajímavý pohled na toto údajně čiré zlo, příšerné pokračování o 2 roky později ale další plány na následovatele Zombieho verze zabili. Tím nejlepším nástupcem se tak v roce 2018 stal nový Halloween, který byl parádní poctou a zároveň povedeným svěžím větrem do plachet, na který by měli v následujících dvou letech navázat další dvě pokračování. Bude to stát za to? Uvidíme, pořád tu ale máme minimálně tu původní klasiku, která dodnes neurazí. A pak ten film z roku 2018. A ani Halloween 2, Halloween H20 či Zombieho Halloween vyloženě neurazí. No a zbytek je plevel.......... (31.10.2020) (méně) (více)

Halloween nie je prvý slasher v histórii. Toto prvenstvo by sme, azda, mohli prisúdiť o 4 roky starším Čiernym Vianociam. Ale rozhodne je prvým najslávnejším. Spustil vlnu podobne ladených titulov. V tom čase vzniklo množstvo lacných a zlých kópií... a dve kultové: Piatok 13 a Nočná mora z Elm Street. Halloween si 4* zaslúži, ale vždy ma z danej „svätej“ trojice bavil najmenej. Mlčanlivý Michael Myers je mrazivá, nezastaviteľná hrozba, ale Freddy Krueger mi vždy bol bližší. Atmosféra letného tábora uprostred lesov z Piatku 13 mi pre zmenu bola milšia, ako atmosféra ponurých Dušičiek. Hlavne som sa ale s Voorheesom a Kruegerom stretol už ako dieťa a na Myersa som si musel z rôznych dôvodov počkať až na dospelosť. Zrejme i z toho dôvodu ma neoslovil až tak, ako spomenuté dve konkurenčné ikony. S pribúdajúcimi desaťročiami som ale (d)ocenil jeho geniálnu atmosféru. Malé mesto so starou, avšak dodnes desivou urban legend, ponuré a vyľudnené ulice, vonku sa skoro stmieva, vietor rozfukuje lístie, všetci sú zavretí doma, lebo vonku je tma, zima a škaredo a po okolí sa potuluje divný chlap v čudnej maske (v skutočnosti tvár kpt. Kirka zo Star Treku, ktorú maskér kúpil v obchode a upravil). To ale nikomu nepripadá podozrivé, lebo sa blíži Halloween, takže ulice sú plné podobných exotov. Carpenter mal pomerne malý rozpočet (300 tisíc) a podstatnú časť z neho možno prekvapivo, ale o to vizionárskejšie, investoval nie do hercov, ale do... kamier! Kameraman Dean Cundey (neskôr robil ešte dvojku a trojku a stal sa jedným z najrenomovanejších amerických kameramanov: Jurský park, Návrat do budúcnosti, Vec, Hmla) dostal na tú dobu absolútne špičkovú techniku. Laikovi sa to ťažko vysvetľuje, ale vďaka nadštandardnému technickému vybaveniu Halloween dodnes zostarol po vizuálnej stránke iba málo a v dobe svojho vzniku vyzeral oveľa drahšie a áčkarskejšie, než (vzhľadom na slabší rozpočet) mal. Kamera tvorcom umožnila docieliť nepríjemnú, zlovestnú, napínavú, detailnú, stalkerovskú, dotieravú atmosféru a v neposlednom rade vytvoriť množstvo neznesiteľne dlhých scén. V nich sa napätie šponuje a šponuje a šponuje a zrazu praskne a vy ste mimo, hoci ste vedeli, že sa to stane. Každopádne to dnes už predsa len čiastočne zostarlo (Myersova superschopnosť miznúť behom dvoch sekúnd, hoci sa nikde na okolí nenachádza nič, za čo by sa mohol ukryť, otvorený záver, nesmrteľnosť vraha). Čo nezostarlo, to je nepríjemne pomalé, zákerne sa plaziace tempo, vynikajúca výprava, perfektná halloweenska atmosféra, hudobný motív (ktorý poznajú aj diváci, ktorí z Halloweenu nevideli ani minútu), výborný kasting v čele s dokonalou obeťou Jamie Lee Curtis a skvelým Loomisom. Ten je v Pleasenceho drsnom podaní taký namakaný, že scenárista musel robiť všetko pre to, aby nedošlo k spoločným scénam s Myersom, inak by bol Myers okamžite dole a nebol by žiadny film. Apropo, Pleasence. Údajne nebol spokojný so scenárom, trochu to medzi ním a režisérom iskrilo a aby sa ľahšie zmieroval s tým, v čom hrá, pomáhal si... vínom. Jeho postava mimochodom dostala meno po Samovi Loomisovi z Psycha, v ktorom „náhodou“ hrala mama Jamie Lee Curtis Janet Leigh. Zvyšok je história. Film zarobil 70 miliónov dolárov a sequel síce prišiel síce šokujúco až o 3 roky neskôr (a trojku nenatočil nikto iný, než Tommy Lee Wallace alias chlapec pre všetko z jednotky), ale potom sa to už nezastavilo. Sequely, napodobeniny prequely, remaky... Ale to už je iný príbeh. Na filme pozorné oko občas spozoruje pomerne divoké a improvizačné natáčanie, čo pekne ilustruje asi 40-sekundová scéna, v ktorej Laurie vyjde z domu s tekvicou v náruči, fúka vietor, všade naokolo lieta lístie, ulica je mokrá a nebo pochmúrne, ale už o pár metrov ďalej kde-tu presvitá slnko, žiadny vietor nefúka, ulice sú bez lístia atď. (07.02.2006) (méně) (více)