Silo

Už 100x ohrané téma. Svět tam venku je špatný a zlý. My to s vámi myslime dobře, proto budete celý zivot zavření v temných kobkách. Zde v Silu. Takže námět mě moc nenadchnul. Co se týče postav, téměř hned bylo jasné, kdo je kdo a jakou bude v seriálu hrát hru. Prvních 5-6 dílů mě serial moc nebavil. Diky Timu Robbinsovi se to ale dalo. Potom se už seriál rozjel, byla spousta napětí, vyšetřování a pojítek ke zdárnému konci. Ten byl téměř dechberouci. Určitě kouknu u na druhou serii. (02.09.2023)

Neuvěřitelně poutavý a záhadný kousek, který nás vtahuje do fascinujícího světa postapokalyptického sci-fi. Silo nabízí skvělý mix napětí, dramatických momentů, výborného hereckého obsazení a také vyniká svým zpracováním světa, který je realistický, temný a tajemný. Příběh se postupně odhaluje a diváci jsou neustále nuceni přemýšlet, co se vlastně stalo, a co se bude dít dál. (02.09.2023)

Jelikož v současné době nemá seriál žádnou pořádnou konkurenci, tak se mu dá ledasco odpustit a z nudy se dá dodívat. Ale v podstatě je to hezky natočená, dobře zahraná, bída, plná wtf momentů, situací a totálních nelogičností. Když si pustíte Hunger Games: Mockingjay, tak si život v "silu" užijete tedy mnohem více. Nicméně konec slibuje do další série mnohé. Tak snad to dopadne lépe. SPOILER: V první sérii se v podstatě nic nestane a kdyby ji střihli do půl hodinky a rovnou začali tou druhou, tak asi jenom dobře 8-ú) Nejvtipnější komentář: EvilPhoEniX (16.08.2023)

„Bez stromů, bez slunce, bez noci... bez mozků živoří, v bezmoci.“ Zlaté naše paneláky. Ale když už do postapo králíkárny, tak do stylové. Obří betonová šroubovice, pohřbená hluboko pod zemí, tisíce stísněných kójí a slepých uliček. Nekonečných 170 pater. A výtah zase nejede. Ani cedulku domovník nepověsil... Pěší turistice zdar, shromažďování disidentů zmar. Permanentní pološero, bezvýrazné, zmačkané ksichty, na schodech se mlčky míjejí silážníci a za každým oblým rohem číhá deprese. Nebo uvědomělý občan bonzák, se zevrubnou znalostí Dohody a všeho, co tato betonová Bible zakazuje. Prakticky každý prd. Nejnebezpečnější jsou pak tzv. relikvie, například prázdný obal od cucacího Lipa, ten vás může zabít rychleji, než by švec řekl: „Já chci ven.“ A ve společné jídelně přes celou stěnu POSTAPO OKNO: [][] Co nám ukazuje? [][][] Proč máme být rádi, že jsme kde jsme. [][][] Kolik disidentů už vyfasovalo erární hadr. [][][] Divné svítící body na nebi, vytvářející podivné obrazce, např písmeno W. Co jsou zač a proč tam vlastně svítí? Kdo bude moc zvědavej, už nikdy nebude starej! [][] První série navnadila. Při čekání na druhou zvažuji vlézt do Sila znovu, tentokrát ovšem do knižního. Jen mám strach, aby to manželce něco nepřipomnělo. Po první epizodě totiž vedla divné řeči, chrastila kýblem a strkala mi Okenu. Odbyl jsem ji: „Už zase?! Vždyť jsem okna už čistil... Loni na jaře.“ (03.07.2023)

Včera večer u sila komplet jsem se zhnusila, tramtarará, tramtarará, mám to za sebou… Soudruhům z manipulativního prodeje brutálně předražených pleček snobským kokotům se zdařila vskutku unikátní věc. Sebrali totiž snad nejpřitroublejší a nejomletější postapo klišé s výživností maximálně na sto padesát minut repetitivní nudy a nahovnili jej unylou vatou na plných deset hodin hrací doby, čímž uplácali nejnudnější seroš všech dob, proti němuž jsou i takové excelentní uspávačky hadů jako Neznáme věci či jednička a trojka Opravdového detektiva kurevsky odsejpajícími a ultrazábavnými sqosty pro nezbedné narkoleptiky. Seroš natolik hypnotický, že jsem po pětadvaceti minutách každého dílu bez výjimky nynal jako eplem praštěný, a druhý den to musel dojíždět, vděčen všem bohům plíživých nekróz za tlačítko FFW, abych mohl adekvátně ohovnotit a dočkal se toho tolik překvapivého a strhujícího závěru. Ano, tušíte správně, ten unylý festival čarokrásné nudy, jehož jediný jakž takž snesitelný díl pojednával o hodinovém měnění lopatky v generátoru, samosebou uzavřeli ke všemu tomu pomalému točení se kolem ničeho a neumětelskému napínání nenapnutelného ještě i otevřeným konečníkem v podobě snad nejpřitroublejšího a nejomletějšího postapo klišé a hrozně rádoby myslomrdu, jenž tomu navíc propůjčil děsivý „potenciál“ Ztracených. To znamená, že bradypsychický scénárista a nekrotizující dramaturg teď budou chodit kolem horké, řídké sračky tak minimálně dalších pět sezón, až opět kompletně zapomenou, do čeho to vlastně chtěli vyústit, tudíž to zase vyústí do hajzlu. No, já už u toho nebudu, abych náhodou neobrostl mechem, a to i navzdory tomu, že je paní Fergasnová docela qalitní náhon na pravačku. (12.07.2023)