Vládce temnot

Teoretická fyzika a katolická církev ve společném boji proti vstupu Ďábla Otce do našeho světa. A můj rozpačitý dojem - na jedné straně hutná tíživá atmosféra, zlověstná zneklidňující monotónní hudba (vlastně jen pár tónů) a spousta ve své době snad děsivě působících scén, na straně druhé ale toto vše slepeno dohromady působí jaksi nejednotně, roztříštěně. Zkrátka některé jednotlivé obrazy a výjevy jsou v rámci žánru výborné, ale celek (příběh) mě příliš nepřesvědčil. A nepřesvědčiví jsou i skoro všichni herci, z nichž nejtragičtější je určitě oknírovaný blondýn s patkou, který by se spíš hodil do porna než do horroru. Pleasence je stejně směšný jako v Halloweenské sérii a mihnuvší se Alice Cooper příliš prostoru nedostal. Film ale možná nadchne leckteré osmdesátkové fajnšmekry a milce všelijakých svérázností. (09.06.2017)

Prince of Darkness byl první z Carpenterových filmů pod hlavičkou Alive Pictures, ke kterým přistoupil ze znechucení s podmínkami velkých hollywoodských studií. S Alive uzavřeli dohodu, že na každý film dostane 3 mega a naprostou tvůrčí kontrolu. Tím se ocitnul prakticky ve stejné situaci, v jaké natočil filmy Halloween nebo The Fog. I u těch měl na výběr, že se buď vrhne do ambicioznějšího projektu za hodně peněz s producenty za prdelí nebo shrábne pár stovek táců a může si dělat co chce. Pro Alive Pictures to byl smysl dávající tah při vzpomínce na to, jak Halloween za 320 000 vydělal téměř osmdesát mega, obzvláště když Carpenter nejevil stále známky tvůrčího úpadku (jakkoli si tehdejší kritici, kteří ho mimochodem totálně pohřbili s The Thing, mysleli opak). Na Prince of Darkness lze docela dobře sledovat to režisérovo uvolnění, to zbavení se tlaku, který tak nesnášel. Bohužel pro diváka pak bohužel obsahuje mnoho chyb, které ho stály takovou námahu v The Thing eliminovat a lze odsud cítit tu lehkou deziluzi, že se nehodlá se zpracováním zkrátka tak srát jako tomu bylo v jeho etalonu, když to tehdy nikdo nedocenil. Zatímco v The Thing trávil měsíce přepisy scénáře, výběrem castingu, na tu dobu nezvyklými dvoutýdenními hereckými zkouškami i přetáčením scén a doplňováním situací, zde jde zkrátka vidět, že už tyhle elementy měl trochu na salámu a jel si zase metodu ze svých prvotin "hlavně že se už točí". Casting je pak příšerná sbírka osmdesátkových pacientů (pravý horor nastává kdykoli, co se protagonista usměje pod knírem), většina informací se předává během sezení v jedné místnosti a kdo v ní zrovna není, tak ten asi bloumá někde po jedné ze dvou chodeb, kde už na něj čeká transformace ve služebníka zla. Papírově ale stojí Prince of Darkness na vynikajícím, originálním a správně radikálním námětu, kde nejde o nic menšího než o vyvolání NegaBoha do čehož jsou zapletena stará bratrstva, cestování časem, zapomenuté jazyky, metasvěty či vesmírné anomálie. To je přece skvělý. Nějakej schopnej remake by nebyl? (02.10.2020)

Ráda bych řekla: "Tam strašá! Ojojoj, tam strašá!" Leč nestrašá... tedy pokud netrpíte nějakou nezřízenou fóbií ze žížal, Alice Coopera a houmlesáků, k tomu vám dopomáhej jakože hrůzu a napětí vzbuzující hudba. Mě osobně vyděsila jen obava, aby se to celé nezvrhlo v německé osmdesátkové porno, soudě dle projevů a vizáže Jamesona Parkera, k čemuž sice nedošlo, ale možná by se nakonec nejednalo až o takovou ztrátu času. Typ hororu/ thrilleru - k smíchu! (10.12.2014)

No je to už nějaký pátek co jsem to viděl, ale v kontextu Carpenterovi tvorby mi vychází nadprůměrný počin. v paměti mi hlavně utkvěla nakažená nadímající se žena v posteli a vím že jsem se docela bál i když někoho z hlavních hrdinů pronásledovali démoni. Carpenter ještě v mnoha jiných případech dokázal že točit opravdu umí a ani Vládce temnot není rozhodně žádný brak. (10.04.2006)

Tenhle film ve své době kritika příliš ne(d)ocenila... Divácký ohlas byl jen vlažný... Přesto jde o excelentní a silný horror, který se dá řadit k takovým klasikám žánru jako The Thing nebo Omen. Celkový dojem z Carpenterova jedinečného stylu i jednotlivé scény, nabité čirou, ničím neředěnou hrůzou, hravě smetávají ze stolu jakýkoliv pokus o kritickou výtku. Gotický děs je konfrontován s racionálně vědeckým přístupem hrdinů; kombinace sci-fi motivů a satanského horroru je poměrně výjimečná. Dobrou trefou je také zasazení děje do prostředí starého kláštera. A angažování Alice Coopera coby vůdce party šílených bezdomovců, to je vyložená výhra. Dobový neúspěch tohoto (dnes už takřka kultovního) snímku, lze vysvětlit ztracením se v záplavě mnoha nových moderních trháků, které dal rok 1987 světu hrůzy. Račte posoudit: Hellraiser, Evil Dead II., Noční můry z Elm Street 3, The Lost Boys, Angel Heart, Bad Taste, Near Dark ..... Přesto si troufám tvrdit, že strašidelnější film byste v 80. letech hledali jen těžko. (13.04.2005)