Noční děsy

Poměrně zábavná béčková antologie, ale jednotlivé segmenty jsou jako přes kopírák - všechno už tu někdy bylo a v daleko lepším podání. Joseph Sargent naštěstí byl velmi schopný režisér a dokázal vytvořit solidní atmosféru ve všech částech. Terror in Topanga: Krátký a jednoduchý thriller o ženě, která si v noci jede koupit cigarety i přes to, že okolí ohrožuje sériový vrah. Zřejmě taková malá protikuřácká agitka - 50%. The Bishop of Battle: Emilio Estevez je posedlý hraním arkádových her, ale jedna z nich mu trochu přeroste přes hlavu. Osmdesátá léta hadr - 55%. The Benediction: Třetí příběh se nese na vlně snímků jako Duel a Auto - démonický vůz pronásleduje zoufalého Lance Henriksena, na jehož hereckém výkonu tato část více méně stojí - 55%. No a nakonec čtvrtá část Night of the Rat: Historka o rodině, kterou terorizuje přerostlá krysa. Ve stejném roce však vznikl komediálně laděný horor Zlo neznámého původu s Peterem Wellerem, který tuhle zápletku pojal daleko zábavnějším způsobem, tím pádem se tento vážně pojatý segment nemůže celovečernímu filmu vůbec rovnat - 55%. (13.05.2011)

Noční děsy představovaly už v době svého vzniku, když 80. léta vůbec nebyla skoupá na podobně koncipované povídkové hororové snímky, spíš podprůměr s výrazně televizní vizáží, které by se hodilo spíš rozkouskovat do nějakého hororového televizního seriálu. Konec konců na sebe nijak nenavazují a tématicky spadají každý do jiné hororové kategorie. Navíc se na tomhle filmu výrazně podepsal zub času, když především poslední povídka o obří pekelné kryse díky šíleným trikům působí jako nechtěná parodie. Z hlediska scénáře, režie ani hereckých výkonů nejde o dílko, které by dnes mohlo zaznamenat nějaký úspěch a jeho poměrně slušné hodnocení bude spíš souviset s nostalgií fanoušků, kteří jej viděli kdysi v minulosti. Celkový dojem: 30 %. (24.04.2010)

Dva roky pred inou hororovou antológiou, kingovkou Mačacie oko, sa na scéne objavili Noční děsy – celovečerák pozostávajúci zo štvorice príbehov. Zaujímavé (a aj vcelku osviežujúce, aby som pravdu povedal) je, že ich nič nespája, žiadny rozprávač ani nič podobné. Najmenej ma bavil nehororový príbeh s počítačovými hrami s dnes už predpotopnými CGI (1*), potom ten s kňazom (2*). Naopak, úplne prvý (3* s nábehom na štyri) a úplne posledný (3* s o čosi menším nábehom na štyri) na tom boli najlepšie – prvý prekvapil solídnou pointou s pumpárom a druhý poriadne temnou atmosférou o rodinnom dome s neželaným votrelcom (tento príbeh však bohužiaľ trošku dopláca na zastarané vtedajšie trikové možnosti, takže vo finále, odohrávajúcom sa v detskej izbe je skôr smiešny, než desivý). O štyri roky neskôr Joseph Sargent natočil „pecku“ Čeľuste 4. Symbolický bod k dobru za sympatický kasting: Richard Masur (Vec, To), Veronica Cartwright (Vtáci, Votrelec), Lance Henriksen (Omen 2, Piraňa 2) a Emilio Estevez (Zapadákov). (12.02.2020)

No tak mě se Nightmares dost líbilo. Je pravda že některé příběhy pokulhávají......Ale hezky popořadě. První příběh o ženě co si jede do města pro cigarety je naprosto dokonalá ale bohužel nejkratší, dokonce mi přijde že si zde režisér Jamie Blanks půjčil konec filmu(překvapující) ke svému Urban legends 5*. Druhá povídka o hráči který chce dohrát hru kterou nikdo před ním nedohrál je sice dobrá a hodně efektově dobře zvládnutá, ale bohužel i dost zdlouhavá, Emilio Estevez tu hrál skvěle ale bohužel tu bylo až přehnaně moc ukázek z těch her, takže snižuju na 4*. Třetí povídka ale dopadla nejhůř. I když Henriksen je sympaťák tak neudržel tempo který je neuvěřitelně pomalé, a navíc povídka je děsně nezajímavá. 3*. A nakonec povídka o nepříjemném spolubydlícím. Krysa. Film mi dost silně připomínal kratší verzi Of unknown origin. Pěkně udělané a zábavné 4*. Takže resumé? Dávám 4* protože i přes dost slabý třetí příběh u mě jsou většinou pozitiva. (07.08.2010)

Čtyři hororové povídky s morálním ponaučením. Ve zkratce - nekuř, nehrej videohry, věř v Boha a nebuď kokot. První s nádechem slasheru oplývá slušnou atmosférou strachu, ale závěr ji zcela zabije. Druhá s nádechem puberty notně zastarala a její pointu jsem uhádl hned po vstupu do herny. Třetí s nádechem satana by mohla být vzhledem k tématu a hlavnímu představiteli (Lance Henriksen) tou nejlepší, bohužel je tomu přesně naopak. Pointa zcela nekomentovatelná. Čtvrtá s nádechem večerníčku byla až do zjevení přerostlého krysáka Edy, jehož řev byl bez jakýchkoliv pochyb inspirací pro Spielbergova tyranosaura o deset let později, téměř vynikající. Kolem a kolem, jakž takž koukatelný, ale zapomenutelný a slabý soubor. (06.08.2018)