Kukačky

Další příklad důvodu mého komplikovaného vztahu se španělskými horory. Tady je ten děj totiž tak debilně zrealizovaný, že mě to většinu času úplně iritovalo a když k tomu připočtu i fakt, že se tam po většinu času neděje nic, co by nějak atmosfericky dokázalo věstit přítomné zlo a pořád se tam jen objevují náhodné postavy a výjevy, které rozbíjí koherentnost děje a je to prostě jen divné, zmatené a nic neříkající, fakt jsem se přemáhala, aby mě to aspoň náznakem nějak víc bavilo. Sice mi trvalo nějakou chvíli odhadnout pointu, ale to hlavně proto, že je celý ten scénář tak strašný bordel a působí nekompaktně a nešikovně. Kukačky mě zkrátka opravdu dost nepotěšily a o nějaké hororové stránce je taky až škoda mluvit. (17.02.2024)

Hororový trend európskej kinematografie, je rozdielny ako za Atlantikom. Du sa skôr preháňa v minutáži, aby sa všetko pekne pomaly dusilo vo vlastnej šťave. Občas z toho vie byť aj vcelku hutný príbeh z dobrou atmoškou. Amíci to skôr berú rázne. V tomto prípade sa však nepodarilo to, čo sa podariť mohlo. Film ovláda nuda a takmer žiadne napätie, resp. je spracované blede. Takže podpriemer. (09.06.2024)

Fůha. Tohle byl teda (la)hodně zajímavý kousek od španělů. Netradiční pojetí zajímavého nápadu, od kterého divák absolutně netuší, co čekat, jenž v sobě kombinuje mysteriozní stránku s mystickou i duchařskou a šikovně pracuje s napětím a drží diváka určitou dobu v nevědomí. Od začátku je “něco špatně”, německý pár je podivný a dům stejně tak, takže divák vlastně jen čeká, co se posere jako první. Úvodní půlka velmi dobrá, druhá, jakmile odhalí karty, už pak malinko méně úderná, ale stále zajímavá a svižná, a samotný závěr je za mě trochu krkolomný, urychlený a bez emocí, což trochu kazí výsledný dojem z poctivé práce s divákem v předchozím dějství, ale suma sumárum jde vlastně o dost zábavný kousek, který zkrátka nejvíc těží právě z toho, že jsem netušil, o co půjde. Zamrzí už zmíněný konec a absence barvitějšího vysvětlení, ale jinak vlastně převládá (alespoň momentální) spokojenost. Kino návštěvu bych ale zvážil, já šel spíše jen ze zvědavosti a z pocitu, že španělé asi nebudou jen tak brzo na stažení. (14.11.2023)

Solidně, byť nijak specificky osobitě natočený hororový thriller, který zpočátku dokáže vzbudit zvědavost, kam se to celé vyvine. Vyústění je OK, sice si vybavuji podobný motiv i z jiných filmů, na druhou stranu úplně častý není. Co však není OK - posledních asi patnáct minut, v nichž to všechno proběhne tak zrychleně a nelogicky, až to působí směšně. (23.12.2023)

„Identitu ztratit, nemít se kam vrátit...“ Ni la muerte, ni la fatalidad, ni la ansiedad, pueden producir la insoportable desesperación que resulta de perder la propia identidad. Aneb H. P. Lovecraft v Targaronově koutku španělštiny o temné stránce německých důchodců, sbírajících sádrové trpaslíky a rozdávajících úsměvy. Tyroláci Hans und Olga jsou sympatičtí manželé s vilou jako kráva, s bazénem a Maserati v garáži. Staroušci to vše vymění za zážitkovou garsonku. Paráda! Funí vzrušením, až po nos v šuplících s cizím spodním prádlem, skákají na gauči jak na trampolíně a s gustem demolují domácnost i byt. OKÉNKO ORNITOLOGA: [][] Zapomeňte na kukačku. Prvek zanášení do hnízda zde vůbec nebyl! ## Jen tři straky zlodějky. ## „Podle nosa poznáš kosa?“ Jak kdy. Viz ptáčátko Lili. Roztomilý nosánek, přitom sup mrchožrout. ## „Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.“ Tohle pořekadlo Marc a Anna neznali. ## On, pyšný páv, už jen otlouká paroží a auto o strom, těhotná labuť Anna se mění v ošklivé káčátko. [][] Slovy Lili: „Němčina má slova, která jsou krásná i hrozná zároveň. Například fernweh.“ Film bez zadostiučinění, happyend bez budoucnosti. (20.01.2024)