Super Mario Bros.

V zásadě nesledovatelná zvrácenost, která by možná byla zábavná kdyby byla kratší a méně zběsilá, ale na 104 minutovém rozsahu - a pocitově má tak trojnásobek, je doslova ubíjející. Přitom děj není výrazně mimóznější než kupříkladu Krotitelé duchů. Jenže zatímco Ivan Reitman věděl kdy zvolnit oduševnělou scénou a kdy vsadit na vypointované hlášky, takže si publikum pečlivě připravil na nálož šíleností, tak zdejší režisérská dvojice akorát vrství jednu úchylárnu na druhou. Ve výsledku nefunguje vůbec nic. Bob Hoskins se snaží, a je jediná pozitivní věc v celém tomhle mišmaši. Zbytek nestojí za pozornost. (17.04.2023)

Nebudu tvrdit, že je tohle úplný odpad, protože prostě není, na to je to až moc pěkně bizarní. Mimoto se musí uznat, že vymyslet z jednoduché skákací hry od Nintenda nějaký příběh, kde budou moct být živí herci, to přece jen chtělo trochu umu. Ani tak ale nemůžu jít výše, protože mě to nedovedlo tou svou bizarností strhnout. (11.09.2016)

Měl jsem chuť dát jednu hvězdu za Fionu Shaw, Samanthu Mathis (plus zpočátku i její roztomilé ztvárnění princezny Daisy) a chudáka Dennise Hoppera. Tahle megapíčovina evidentně vyrobená na houbičkách si ji ale ani trochu nezaslouží. Učebnicový příklad nesplnění zadání obohacený o znepokojivé tvůrčí volby a patlalské zpracování čehokoliv s potenciálem. Nic jiného než odpad nepřichází v úvahu. Alespoň jsem zpětně docenil Detektiva Pikachu. (07.07.2021)

Vůbec nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Je to mírně nevkusné, mírně zábavné, napůl ospalé a napůl akční, občas mě z divácké letargie probral nějaký ten vtípek a celkově si myslím, že je to hanobení Mária s Luigim, těch našich dětských idolů. Možná, že by film o hrdinných instalatérech měl natočit spíš Tim Burton, ten by to asi čapnul líp. (13.08.2012)

Píše se rok 2023 a Mario se 30 let! (jakkoliv to bylo nebo nebylo plánované) po tomhle kolosálním průšvihu vrací do kin v animované podobě (která to mimochodem tutově dotáhne aspoň na miliardu z kin). Proto jsem se rozhodl, že se podívám znova na hranou verzi, kterou jsem si pamatoval z dětství. A musím říct, že Mario je přesně ten typ filmu, který je tak špatný, až je dobrý. Dennis Hopper přehrává a hláškuje o sto šest, svět dinosaurů je bezdůvodně naprosto praštěný a zároveň depresivní, speciální efekty neúprosně zestárly a Samantha Mathis je neskutečně roztomilá. Až při opakovaném zhlédnutí jsem si všiml podivného tónu. Na jedné straně má jít o film pro děti, ale na druhé straně se kolem potuluje spousta spoře oděných žen. Mariově ženě div prsa nevypadnou ze šatů, na policejní stanici se kolem policistů obtáčí prostitutky a Dennis Hopper má násilnické sklony vůči princezně Daisy. A to nemluvím o obdařené vyhazovačce v nočním klubu, která klukům ukradne kámen a schová si ho do výstřihu, odkud ho musí Mario vylovit. Tvůrci si nejspíš řekli, že když už děti přitáhnout rodiče do kina, tak si přichystají taky něco pro dospělé publikum. Rozpočet: 48 milionů USD. Box office: 21 milionů USD. (01.09.2009)