Box

Push it and perish! Mohla to být malá chytrá alegorie o tom, že ať už se člověk hne kamkoliv, pořád se nachází uvnitř schránky – zavřený mezi čtyřmi zdmi v práci, doma nebo ve svém vlastním těle. Schránka obalující menší schránku a ta ještě menší, jako nikdy nekončící koloběh. Jenže to by za kamerou nesměl sedět Richard Kelly, který nám takhle předhazuje „jen“ slohové cvičení na téma vina a trest obalené ve vědecko-fantastické strouhance a lehce osmahnuté na vlně sedmdesátých let. Osobně pořád nevím, kam bych měl The Box zařadit a jaký postoj zaujmout, protože nad ním nelze jen tak mávnout rukou. Na to se až příliš rychle zadře pod kůži a jeho základní myšlenka nedá divákovi tak lehce spát. Na jedné straně volám:„Kelly přestaň už hulit to, co hulíš!“ Protože jediným řešením je oproštění se od megalomanských a šíleně Lynchovských kreací (dají-li se za ně vůbec považovat). The Box je filmem, u kterého je divák po sedmdesát minut inside the box a se zaujetím sleduje mrazivý příběh o následcích vlastního rozhodnutí, aby byl pak v poslední půlhodině totálně outside the box. Richard Kelly si zřejmě řekl, že by si rád zopakoval podobně laděný závěrečný twist z Donnieho Darka, jenže k tomuhle komorněji pojatému snímku se to zkrátka nehodí. Během vyprávění dokáže strhnout vizuálně zajímavou atmosférou koketující s Kubrickovým Osvícením hudebně doplněnou o rify z Hitchcockova Psycha, ale postupné vršení otázek, na něž se nedozvíme odpověď je ve výsledku značně otravné. Takhle se Kellymu daří překročit stín pouze Akt X, Krajních mezí či Věřte-nevěřte! Samotná střihová skladba je místy opravdu hodně zvláštní, skoro až mimo mísu. Výsledný produkt pak už jen připomíná invazi lupičů těl - prázdnou bublinou, která ke konci praskne a mátoživě se plahočí vstříc divákovi. PS: S odstupem času je mi stále víc líto, že Kelly nevyužil potenciál dané látky. Už jenom ukázka toho, jak se páry rozhodují společně a v konečné fázi je to zde vždy žena, která je původcem činu (Dux femina facti) majíc osud neznámého člověka ve svých rukách. Čímž se dostáváme k otázce: Do jaké míry ho má člověk ve svých vlastních? Opravdová škoda, že se tahle zprvu se rozvíjející studie o nutnosti naučit se žít s vlastními rozhodnutími zvrtává do sci-fi mišmaše s nejasným zato přímočarým koncem doslova utopeném ve vektorovém slizu podivných CGI efektů. 6/10 (19.12.2009)

Zaujímavý námet, osobitá omamná atmosféra (hudba, výprava a vôbec celý retro nádych od kostýmov až po tapety na stenách). Škoda že sci-fi komplot na pozadí príbehu je tak "prefantasmagorený", až znevažuje vyznenie celku. Ako správne kreatívny úlet ale film stojí za videnie a určite podnecuje k dlhším debatám než väčšina nenápaditých, šablonovitých sci-fi thrillerov. (08.02.2010)

Další jedinečný filmový zážitek, který mi nadělil talentovaný, originální režisér Richard Kelly. Opět tu máme originální příběh, výborně retro –stylizovaný a precizně natočený. Jako u předchozích filmů tohoto režiséra i zde jsem se lehce ztrácel v ději. Doporučuji, i když vím, že tento film není určen pro normální diváky a hodně lidí nebude bavit. 8/10* (09.03.2010)

Film vyprávějící zajímavé a velmi originální téma. Zprvu se film zdá být pouhou iluzí, zmáčknutí tlačítka, které vydělá pohádkové peníze. Postupně se na příběh začínají nabalovat další a další úrovně a nutno podotknout, že některé jsou velmi nepřehledné. To co začíná, jako tradiční thriller popisující banální problém, přeteče v téměř mezigalaktický průser. Zakomponování do příběhu různé americké vládní agentury, jako NSA, CIA, FBI nebo NASA, byl ovšem velmi nestrategický krok vyvolávající velké nesrovnalosti v mysli diváka. Nedokázal jsem se zorientovat kdo z jaké agentury je zlý a hodný, kdo ke komu patří a o co mu jde. Je mi jasné kdo byl tím hlavním zadavatelem testu, ovšem lidé pracující pro ně, to byl oříšek. Film proplétají pasáže, které absolutně nedávají smysl, ale samotný příběh a mírný morální apel na diváka je natolik kvalitní, že musím dát 80% 09.02. 2010 (09.02.2010)

Čekal jsem průšvih, a tak jsem ho dostal. Zajímavý námět vyšuměl jak sklenka minerálky. Klasický příklad uměle natažené povídky do celovečerního filmu. Chvíle jsem měl pocit, jako bych sledoval Fincherovu Hru, ale to se rychle vytratilo. Kam se podělo napětí? Kde zůstala mrazivá atmosféra? Špatné konce mi nevadí, ale takhle by se snad ve skutečnosti zachoval málokdo. Zabíjet jen proto, aby zůstala návaznost na konání dalších hlupců toužících po milionu dolarů, mi přišlo jako bezvýchodné konání scénáristy, co nevěděl, jak příběh ukončit. Hloupý film, jenž by si ve skutečnosti zasloužil odpad. Pár momentů, včetně herců, mě však zaujalo, budiž tedy 2*...ale již nikdy více. (13.06.2013)