Oni žijí!

Sympatická stopáž, zajímavý děj a jméno mistra Carpentera, jsou slušným lákadlem. Snímek se rozjíždí pomalu, ale když zhruba po půlhodině najde hlavní hrdina (on je nejslabším článkem filmu) krabici plnou zvláštních brýlí, je se na co dívat, až do konce závěrečných titulků. Je jen škoda toho obsazení. Kdyby hrál hlavní roli třeba Schwarzenegger (v roce 1988 na vrcholu sil), mohlo to být třeba takové sci-fi Komando. Arnie by postřílel všechny mimozemšťany a ani by nemusel rušit nějaký vysílací signál. Ale ne, teď vážně - i tento závěr měl něco do sebe a pěkně mě pobavil. Osmdesátky jako hrom. John Carpenter mě jako tradičně potěšil. On je ve světě filmu jednou z mála jistot. (08.02.2014)

Kto by to bol povedal, že hlavná postava filmu stvárnená (pre mňa) neznámym wrestlerom ma bude tak baviť. Film je obrovskou kritikou spoločnosti, čím ma Carpenter veľmi prekvapil. Pre film je príznačná režisérova tradične skvelá hudba a je okorenený aj niekoľkými humornými vsuvkami. Výborný námet sa Carpenterovi nepodarilo dotiahnuť do úspešného konca. Chápem rok vzniku, avšak napriek tomu mi prišlo spracovanie veľmi povrchné. Potenciál bol omnoho väčší. (06.02.2021)

Více než kdy jindy se zastydlý hippie John Carpenter pouští do kritiky americké společnosti a používá k tomu prostředky ještě šílenější než názorově spřízněný kolega Romero. Mimozemská invaze viděná skrze sluneční brýle a zastavovaná jedním (později dvěma) zkrachovalými dělníky ze stavby. Podobně jako v The Thing je prostředí silně maskulinní a podobně jako v ní to skvěle funguje. Levný vzhled a triky z říše nejjednoduších vyvažují perfektní masky emzáků a v hlavní roli drsňák k pohledání. Neprávem podceňovaný a často nepochopený Carpenter. (16.01.2004)

Carpenter měl slabou chvilku (trvající už od VĚCI) a výjimečně nenatočil žádnou klasiku, ale jen slušné béčko a to přesto, že tu použil mnohé svoje oblíbené motivy a prvky - společenskou satiru (ÚTĚK Z NEW YORKU, ÚTĚK Z L.A.), invazi mimozemšťanů maskovaných jako lidé (VĚC, VESNICE PROKLETÝCH) či westernové ladění (hrdinovy zbraně a silácké hlášky). Prvních dvacet minut úspěšně buduje sugestivní apokalyptickou atmosféru (i když to partyzánské televizní vysílání si mohl odpustit) a to že hrdiny filmu jsou lidé z ulice a na ulicích se film také odehrává je příjemně osvěžující. Film nikam nespěchá a nic moc se v něm neděje, pročež mě už dříve příliš nezaujal. Po oněch dvaceti minutách se ale Nada poprvé podívá na svět přes brýle - a začíná sranda. Ta scéna je fakt skvělá a spolu se zbytkem filmu funguje jako pohodové, místy úsměvné (nekonečně dlouhá, zcela samoúčelná rvačka) akční béčko. Aby to bylo něčím víc nebo aby se dala brát vážně přítomná sociální kritika, nesměl by být ale scénář tak přímočarý a komiksově nadsazený (a rozhodně by tam nesměly zaznít hlášky jako "PŘIŠEL JSEM SI SEM ZAŽVEJKAT A NAKOPAT VÁM PRDEL. A DOŠLA MI ŽVÝKAČKA."). Nada a s ním i divák vůbec nepochybuje o tom, že co vidí přes brýle je skutečné a jeho kámoše s rodinou ani na chvíli nenapadne vrátit se kvůli ní zpátky k nevědomému životu, ačkoliv mimozemšťané vlastně nikoho bezprostředně neohrožují. Jinak Roddy Piper (HELL COMES TO FROGTOWN) ustál hlavní roli na wrestlera překvapivě dobře a připsal si tímto svůj nejlepší film, "sympatický drsný černoch" Keith David (který si zahrál už ve VĚCI) byl sázkou na jistotu a Meg Foster tradičně podala ten nejsvětlejší modrooký herecký výkon na světě. (26.11.2006)

Excelentný nápad! Raz darmo, autorom predlohy, novely s názvom "Osem hodín ráno", je skvelý spisovateľ Radell Faraday Nelson. Iný skvelý človek: John Carpenter poviedku zrežíroval. A ako! Kombinácia buranského herectva a deja o tom, ako sa prirodzený svet snažia uchvátiť biotechnohumanoidní mimozemšťania z planéty Mamon Cocócia. Ich telesné šťavy a pudy tvoria len neustále sa zväčšujúce ambície, prehnané a nenávistné egá voči konkurencii. Obchod ako základ všetkých vzťahov - aj milostných. Oblbovanie otrokov symbolmi konzumu, reklama na životný štýl, prítomná vo všetkých produktoch. Zlepšovanie a zrýchľovanie výkonnosti práce. Obdiv k mocným a bohatým + presviedčanie váhajúcich o tom, že len takéto zmýšľanie je kľúčom k životu. Chvíľa od prvého nasadenia okuliarov, ktoré ukazujú naozajstnú povahu sveta v ktorom žijeme a čo potom nasleduje, je jednoducho okúzľujúca. Doslova: čierne okuliare snímajú všadeprítomný ružový závoj vecí, nasadený mocnými, politikmi, bankármi a mafiou, čiže vládcom sveta, vládcom zvyšku ľudstva. Zaujímavý je úvod, odohrávajúci sa v robotníckej komunite, obývajúcej perifériu. Funguje síce samosprávne, ale neodpustí si nerušené niekoľkohodinové čumákovanie na stupídne tv reklamy a programy. Dôkazom kvalít filmu je fakt, že v bežnom živote si často naň spomeniem. Zasmejem sa, keď vidím v kostýmoch ohodené pizdy, ale aj alternatívne batikované slečny debatovať v duchu: "Nesmieš sa uspokojiť so sťastím len občas. Musíš tvrdo pracovať na šťastí tak, aby si ho mal(a) stále!", prípadne mužov v lesklých topánkach s odrezanými špicmi, tváriacich sa menežérsky. Pri prestávkovej cige si zanadávajú na nevýkonných podriadených, či neschopné tímy. Pamätajte: svet spasia nasraní nezamestnaní! Utláčaní, diskriminovaní a chorí z fungovania systému. A keď ho nespasia, aspoň vypnú signál. Signál vyživujúci, riadiaci a posilňujúci mamonárskych ambicióznych ideologických zmrdov. Navždy. (31.05.2006)