Tarzan

Možná nejznámější, nejlepší ale určitě ne. Tahle parodie, která se Tarzanovi Johnnyho Weismüllera dívá z velké dálky na záda, je celkem strašná, nejhorší je obecně dost špatný herec Lambert, hovořící opičí řečí. Ale protože je to má oblíbená kniha, či spíš řada knih, z dětství, ze sentimentu a nostalgie dám 3. Ale o fous! (07.04.2010)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Prvních 20 minut mi uteklo, ale film jsem už kdysi viděl a tak si nehodnocení jen kvůli tomuto malému prohřešku odpustím. Taky, skoro 3-hodinový film, to si člověk stejně jen tak nezopakuje. A byl fajn. Stačí se usadit se, relaxovat a hlavně neočekávat zázraky. Příběh, který jsme tu měli už milionkrát (bez přehánení víc než 20x), všichni ho známe jak své boty, ale ostudu mu tato adaptace rozhodně nedělá. 65% (04.01.2019)

Zatím nejlepší příběh Tarzana co jsem viděl (pokud nepočítám animák z devadesátek). Neskutečná a dechberoucí příroda, živá zvířata, dokonalé masky opic, skvělý Lambert a několik drsných momentů, které si tak trochu jako dítě pamatuji, ale musel jsem si to připomenout až dneska. Nedivím se, že příběh Tarzana má tolik zpracování a toto patří rozhodně k těm nejlepším. (24.04.2023)

Když jsem byl malý, v televizi několikrát běžel seriál "Tarzan" o blonďatém svalovci z pralesa, který cestuje na lijáně a za kamarády má šimpanze Čitu, krásnou dívku Jane a dobráckého černocha Gregoryho. Rádi jsme jej jako děti sledovali a jednoho dne v televizi ohlašovali vysílání filmu "Příběh Tarzana, pána opic". Byl jsem velice zaskočen jeho naturalismem, brutalitou a ponurostí. Ovšem zážitek byl velice silný. Léta jsem jej chtěl znova vidět, než se mi konečně přání vyplnilo. "Greystoke" (použiji tento název, protože jméno Tarzan ve filmu vůbec nepadne) je velice tísnivé a depresivní dobrodružné psychologické drama. Jak záběry zeleně v pralese, tak na zámeckém plese nepůsobí vůbec vábně, ale ponuře. Příběh je realistický a dost drsný, zvláště některé scény. Christopher Lambert zahrál pána opic znamenitě, určitě jeho nejlepší a nejsilnější herecký výkon. Proč se za několik let stal králem céčkového braku je mi dodnes záhadou. Andie MacDowell teprve začínala, ale už zde měla v sobě hodně půvabu, něhy, charismatu a přesvědčivosti. Skvělí byli rovněž Ian Holm, či Ralph Richardson (který v témže roce ve svých osmdesáti letech umírá). Velice potěší rovněž spoustu silných scén (ovšem bez citivého vydírání) a vynikající, krásně neholywoodsky dojemný závěr. 85%. (01.01.2008)