Věc

Dobrá atmosféra, moc dobré masky. Ale měl jsem maličko pocit, že kdyby se ubralo na popcornovosti a trochu přibylo hororové atmosféry, bylo by to mnohem děsivější a lepší. Nevýrazní herci tomu moc nepomáhají. Za ony skvělé masky a mechanické příšerky musím, i když trochu neprávem, přidat čtvrtou hvězdu. Dneska už něco takového vzniknout nemůže. (06.04.2010)

Je to perfektný sci-fi horor od Johna Carpentera. Má skvelý príbeh o posádke americkej výskumnej stanice na Antarktíde, ktorá sa dostane do kontaktu s mimoriadne nebezpečnou mimozemskou formou, ktorá bola dlhé roky zmrznutá v ľade, pričom už spôsobila smrť celej posádky nórskej stanice a tak musia členovia stanice urobiť všetko preto, aby ju zničili, lebo by časom mohla ohroziť aj celé ľudstvo. A kedže je táto forma života schopná napodobiť všetko živé, nedá sa veriť nikomu. Spracovanie je rozhodne vynikajúce, toto mi skutočne prišlo ako kombinácia všetkého, čo mám v tomto žánri rád a pritom pri snáď najvyššej možnej kvalite. Dej už od začiatku pôsobí výborne, cítiť v tom tú správnu tajomnosť a keď sa to už naplno rozbehne, úroveň ide ešte vyššie, pričom si ju s minimálnymi rozdielami udrží až do konca, tu som mal skutočne pocit, že jedna nezabudnuteľná scéna strieda druhú. Perfektný je aj výber prostredia, základna na Antarktíde je nielen atraktívna, ale hlavne ponúka pocit odlúčenia od civilizácie, kde je záchrana prakticky nemožná a navyše kvôli obmedzenému priestoru výborne funguje aj pocit klaustrofóbie, kde sa niekomu inému dá veriť len ťažko. A nesklame ani samotné zlo, v tomto prípade pomerne netradičná mimozemská forma života, ktorá ponúka priestor pre mnohé nápady, čo sa jej aj darí a tak neustále niečím prekvapuje. Vynikajúco je na tom aj hororová stránka, je tu perfektná atmosféra, ktorá sa filmom nesie po celý čas a neustále cítiť napätie, keďže tu sa stále niečo môže stať. A samotné hororové sekvencie sú už samostatnou kategóriou, tu o nejakom stereotype nemôže byť ani reči, každá scéna je iná, je tu plno perfektných nápadov a skvelo zvládnutých tvorov, ktoré pôsobia aj poriadne nepríjemne. Tu sa aj ťažko vyberá to najlepšie, scéna so psami, krvná skúška, snaha o oživenie muža, ale vlastne aj všetko ostatné je vynikajúce. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, táto zostava výskumníkov ponúka úplne ideálny výber postáv a poteší aj niekoľko známych tvárí ako Kurt Russell alebo Keith David. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, skvelá vizuálna stránka, atmosféra, napätie a tie triky, ktoré dodnes považujem za vrcholné pre tento žáner, John Carpenter v najlepšej forme. A vydarila sa aj hudba. Vec je moja srdcovka a jednoznačne najlepší horor, aký som kedy videl, čo sa nezmenilo ani po mnohých pozretiach. Síce nemôžem povedať, že by bol až tak desivý, ale jednoducho má všetko, čo mám v tomto žánri rád a svoj potenciál využil naplno. 88% (05.07.2007)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Horory s krkajícíma mimozemšťanama, ze kterejch tečou sračky a sliz, mě nikdy moc nebraly. Všude tady čtu o skvělý atmosféře. Ta sice ve filmu byla, ale asi tak jenom úvodních 30 minut, kdy jsem netušil, co se bude odehrávat dál. Pak už to bylo jenom obyčejný hororový béčko z 80. let. Čim hnusněji bude mimozemšťan vypadat, čim víc bude mít chapadýlek, čim víc z něj bude kapat sliz a čim víc bude z lidí stříkat krev, tim lepší horor. Tohle je spíš nechutný, než děsivý. Vzhledem k tomu povyku okolo, jsem čekal trochu víc. P.S. Koukněte na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=rT7AH4JyuNs To je docela pěkný. (18.11.2007)

Již při úvodních titulkách, doprovázených děsivým doprovodem mága filmové hudby Ennia Morriconeho, běhá mráz po zádech. Pak se začne budovat hustá atmosféra, která se mění v děsivou. Efekty jsou vynikající, zvláště pak ty opravdu děsivé (hlava s pavoučíma nohama). Jak moc nemusím horory, tak mě tento Carpenterův mistrovský kus vždycky potěší. (08.10.2005)