Prostřihy

Altman byl prostě ve svém žánru, který vymyslel a přivedl na svět v 70. letech nejlepší, zde to opět potvrdil - po Nashville a Wedding natočil další mistrovský kus - zřejmě poslední svého druhu v jeho filmografii - chcete li vidět to nejlepší z Altmana nebo z žánru, který dovedl k dokonalosti, mrkněte na některý z těchto tří filmů. "Just a perfect day..." - Altman byl dokonalý v demaskování, objektivním pozorování a sarkasmu - byl rozhodně originální a jedinečný a má můj respekt. Zachycoval jen střípky - útržky z života všech možných postav - ale touto metodou dokázal podat dost trefný a sžíravý portrét toho, čemu se říká "člověk" - nevím, co to "člověk" je, ale kdyby se mě na to někdo zeptal, tak bych mu poradil, ať se mrkne na Prostřihy nebo nebo něco podobnýho. Člověk je asi dost podobný tomu, co bylo v tom filmu a vůbec v jeho nejlepších filmech - nechce se tomu věřit, ale lepší než něco popisovat slovy je právě se jen dívat a pozorovat chování těch tvorů, a to právě tento Mistr dovedl brilantně - a nazdar. (23.10.2011)

Mám ráda mozaikové filmy, obzvláště pokud se jim podaří v závěru vše proplést v dokonalé symbióze do vtipné pointy. Altmanovi se podařilo vést několik paralelních příběhů, které se někdy lépe, někdy hůře potkaly. Na taťku mozaikových snímků, Clauda Lelouche, který s drzostí sobě vlastní střídá nejen různá prostředí, ale i různé časové roviny, to však nemá ani náhodou. Většina příběhů vyšuměla tak nějak do ztracena, nic zásadního se na závěr nekonalo. Zajímavým se ukázal příběh jazzové zpěvačky s dcerou a zemětřesení. (31.08.2020)

Ťažká, chvíľami psychedelická, predovšetkým ale extrémne DOSPELÁ mozaika osudov, ktorá je životne precízne odsledovaná, všetkými krásne tlmene zahraná, výborne zostrihaná a s neuveriteľnou istotou zrežírovaná. Na konci sa dá len spokojne nadýchnuť - podobne ako po predchádzajúcej vete (a to do vlastného /akokoľvek/ relatívneho života). Uf. Cushingov komentár, hodne dobrý, hodne. (04.10.2009)

Tie tri hodiny utiekli ako voda. Neveril som tomu, ale Altman dokáže pohltiť diváka od prvej sekundy až po záver. Film pre vyzreté publikum, ktoré sa môže v ktorejkoľvek epizóde tejto mozaiky veľmi ľahko nájsť a porozmýšlať nad tým, ako by sa asi každý zachoval v tej ktorej situácii. Pokiaľ vás film nechytí, môžete sa zamýšlať nad tým, ktorá hviezda sa presadila viac, ktorá menej a prečo tomu tak je. O niečo viac uveriteľnejšie a komplexnejšie ako Innaritu. (26.05.2012)

Los Angeles plné lidiček, kteří mají k dokonalosti daleko. A když už si o jedné z postav myslím, že narozdíl od ostatních je jen neškodnej trouba, tak mi Altman v závěru nechá klesnout čelist. Prvotřídní herecká sestava je takovým malým „kdo byl kdo“ v americkém nezávislém filmu první poloviny 90. let. Skupinové portréty byly Altmanovou nejsilnější disciplínou a tenhle rozhodně patří k nejlepším ukázkám jeho umění. (03.06.2012)