Prostřihy

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se v té změti postav, načatých témat a situací orientoval, ale jakmile jsem se chytil, docela mne to vtáhlo. Kaliedoskop hloupostí, necitelností, falše a povrchností se točí dlouho v roztříštěných sekvencích, ale nakonec se naráz složí do rozumitelného a výmluvného obrazu. (09.05.2021)

Ani nevím proč ale dal jsem Altmanovi ještě jednu šanci a udělal jsem docela dobře. Možná přehnaně dlouhá a některými postavami zbytečně obydlená mozaika, která však ve výsledku má co nabídnout a některé minipříběhy a jejich postavy dokáží zaujmout natolik, aby byl divák zvědavý, jak to jejich trápení nakonec dopadne. Herecké obsazení je vskutku bezkonkurenční a Altmanova režie, mě asi poprvé zaujala...ale "Magnolie" je "Magnolie". (12.02.2012)

Kdybych měla jmenovat jeden film, o kterém se dá říct, že je vyloženě o životě, pak je to pro mě jednoznačně tento. Nemám ráda takhle dlouhé filmy ale u Prostřihů je úžasné, že jsem se i přes tak dlouhou stopáž nenudila ani minutu, film se hned od začátku pěkně rozjel a v takovém parádním tempu pokračoval až do konce, navíc všechno tu bylo tak nepředvídatelné. Je to nejen film o životě ale také dost depresivní film plný lidské bolesti, nepochopení a trápení všeho druhu. Film o různorodých lidech, jejichž životní příběhy jsou vzájemně propojené a je to udělané tak dokonale a nenápadně, že vám to nepřijde nijak přehnané. A zároveň je to udělané tak přehledně, že se v mozaice příbězích vůbec nijak neztrácíte. Rozhodně stojí za vidění ale pro každého to asi není. (18.09.2012)

filmy takéhoto razenia (mozaiky) je veľmi ťažké dramaturgicky ustrážiť - a isté nedostatky vykazuje aj skúsený altman: priveľa príbehov, z ktorých nie všetky sú kvantitatívne i kvalitatívne na rovnakej úrovni, niektoré dokonca veľmi slabé a MNOHÉ neukončené - to sú chyby, ktoré zrážajú inak dobre obsadenú a výborne koncipovanú adaptáciu textov skvelého carvera; tento film bol určite veľkým vzorom a príkladom andersonovi pri magnólii; je to na to, koľko sa tam toho udeje a na počet naozaj zaujímavých scén možno až trochu príliš dlhé; najlepší je aj tak ten rámec (octomilky - zemetrasenie), uvedomenie si toho, že sociologickú sondu obyvateľov Los Angeles v období medzi dvoma prírodnými pohromami - a že bez ohľadu na ne sa ľudia stále točia v začarovaných kruhoch svojich osobných nešťastí a pohrôm: no nepoučia sa a život aj tak ide ďalej; páčila sa mi tiež všadeprítomnosť nahoty (ryšavý moorovej bobor), všadeprítomnosť televízie (captain planet) ako sa narábalo s lejtmotívom jedla (citróny, narodeninové torty, ryby...) (26.08.2012)

Vítejte v nelítostné tříhodinové sondě do jednoho z nejhorších druhů pozemského pekla, zvaného "manželský a rodinný život běžného, průměrného, středostavovského člověka". Rozsáhlá sbírka filmových postav většinou připomíná přehlídku osazenstva malé farmářské ZOO (husy, krávy, slepice, ovce, volové, svině a sem tam i nějaká ta hnida a filcka). Ale obsazení je hvězdné a některé postavy jsou i víceméně sympatické, nebo vzbuzující v divákovi aspoň trochu té empatie. A navíc Madeleine ukáže ňadra a Julianne dokonce bobra! Každopádně když jsem kdysi dávno tohohle břitce satirického, scénáristicky geniálního a přitom geniálně jednoduchého Altmana viděl na noční ČT2, toho dne jsem se pevně a definitivně rozhodl, že zbytek života strávím jógou a meditací v nějakém útulném ášramu na úpatí Himálaje, stranou konzumní společnosti většinově zabydlené lidskými typy podobnými těm ve filmu. No, nakonec to tedy se mnou dopadlo úplně jinak. Nicméně film má myslím dodnes schopnost učinit z leckterých, ke stádnímu rodinnému životu bezmyšlenkovitě a pudově směřujících lidí, zapřisáhlé solitairy, misanthropy a eremity. (14.01.2020)