Kroužek sebevrahů

Zajímavý námět - to je však imho bohužel snad jediné pozitivum tohoto filmu. Jináč se mi vše jeví tak nějak "na sílu", na efekt, nemotorně zvládnuté a rádoby chytré. Je mi líto, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že autoři chtěli vymyslet něco, co tu ještě nebylo + šokovat. Bohužel to na mně nějak nezabralo. Nepopírám, byly chvíle, které mně dostaly - bohužel se však daly spočítat na prstech jedné ruky (moment, kdy policista přichází domů a přistupuje k němu jeho dcera nebo třeba záběr na dívky na přeplněné ulici s transparenty v rukách). O hereckých výkonech se mi ani přespříliš psát nechce: chvílemi mi připomínaly spíše lepší kusy z domácího videa, než plnohodnotný celovečerní film. Je možné, že je JISATSU CIRCLE totální pecka a já tomu jen nerozumím? Je... přesto se nepočítám k těm, kterým "japonská poetika" nic neříká nebo kterým se nelíbí. Jen odmítám vidět originalitu, invenci a kumšt ve všem, kde je více než 90% herců se šikmým okem. Shrnuto a podtrženo: Imho rádoby chytrá a thrillerovitá, nihilismem prosycená podívaná, která mně však (bohužel) nechala chladným. (22.12.2004)

Asijské filmy obecně nemusím, prostě mi něčím nesedí. Tohle je další z řady takových. Jediné slovo co mne napadá je DIVNÝ. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Suicide Club má svůj feeling, chvílema je i úsměvný, jenže hned v zápětí se zvrhne v pořádnou psychárnu. Vidět padesát rozesmátých japonek ve školních sukýnkách jak se chytí za ruce a skočí pod vlak tomu říkám psycho. Nebo když se najednou a spontánně pár spolužáků rozhodne zaplachtit si ze střechy školy, stylem jakoby se jednalo o nějaké přestávkové rozptýlení... Jenže tahle scéna mi přišla totálně nereálná. Celkem zajímavý a působivý film, ale stejně mi nepasoval. (06.01.2008)

Japonský úlet. První polovina docela dobrá, překvapivé momenty a dobrá atmosféra. Pak se to ale tak nelogicky a úletově domotalo, že musím hodnotit jen 3 hvězdičkami, protože ten konec jsem už vážně nedával. Škoda, sebevražedný klub měl určitě potenciál stát se lepším filmem, koukatelným i pro normálního nešikmookého diváka. 55% (18.09.2011)

Z úvodních asi třiceti minut jsem byl totálně nadšený. Atmosférický, nepředvídatelný, zvláštní (v dobrém smyslu slova) a šokující film. Škoda jen, že pro následující hodinu můžu z uvedených adjektiv použít jen to "zvláštní" ... a spíš už v negativním smyslu slova. On ten film jakoby na něco upozorňuje, něco říká, ale říká to dost nejasně, divák to musí spíš odtušit ... a stejně se mi zdá, že si to občas trochu protiřečí. Každopádně za zkouknutí to stojí. A Dessert rulez :-D (14.02.2011)

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)