Herečka tisíciletí

Díky Herečce tisíciletí jsem po čase opět mile překvapen tím, co vše může obsáhnout animovaný film. Emotivní příběh se rozvíjí od chvíle, kdy dva reportéři s kamerou dostávají nečekané povolení k natočení dokumentu se slavnou herečkou Šijoko, ona je pozývá do svého domu a vypráví o své kariéře. Následně film prochází do četných retrospektiv jejího osudu a kariéry, životního příběhu o hledání tajemného mladíka, promítaných „archivních ukázek“ z filmů i zákulisního pohledu do natáčení, přičemž všechny tyto linie někdy splývají natolik, že je občas od sebe nelze úplně oddělit, oba reportéři se objevují i ve scénách z minulosti, jeden z filmů o lásce se patrně prolíná s životním osudem Šijoko atd. Detailně se vyznat v struktuře filmu možná není snadné, ale to mi vůbec nevadilo, protože skvěle na mě fungoval i s ryze pocitovým a vizuálním vnímáním. Jde o vážně zajímavý nápad animovaného životopisu (fiktivní) herečky, včetně provedení, práce s barvemi a filtry včetně černobílé nebo četných odkazů na japonskou kinematografii např. v rámci samurajských filmů, sci-fi nebo monster horrorů. Přesto jsem občas měl pocit, že prvky kolem filmů ve filmu mohly být ještě více rozvinuté a pokud mi něco vadilo, tak asi ve dvou scénách až přehnaně patetické emoce, pro japonskou (i animovanou) tvorbu typické. U jedné jsem si říkal, že takto hystericky přehrávající výkon by ze strany opravdové herečky tisíciletí snad ani nebyl hoden! :o) Jinak moc pěkný počin. [75%] (24.08.2024)

Úžasná narativní hra jednoho z nejlepších japonských režisérů, tak inherentně filmová, že ji snad ani nejde popsat pouhám textem. Využívá možností média tak do hloubky, že by se tu mohl inspirovat jak Christopher Nolan, tak David Lynch. Srdceryvné vyprávění o neutuchající lásce a o důležitosti cesty za svými sny, se tu spojuje se surealisticky dokumentárním zachycováním života herečky a japonských dějin a filmů probíhajících kolem ní, a k tomu i subtilním vyznáním lásky ke kinematografii jako takové, ne nepodobné italské klasice Cinema Paradiso. Volný proud impresí z osobního vyprávění postav protéká do obrazů z historie, a scény z dlouhého života stárnoucí paní se prolínají bezešvými střihy s událostmi o mnoho let později stejně přirozeně, jako se přechází z filmů které točila do reality kterou žila, až se to vše stává jedním, volně překračujíce hranice času i prostoru podobně jako při každém zastřeném vzpomínání a snění. Millennium Actress je jako výprava do cizí hlavy, na jejímž konci katarzně a bez dechu vyjdeme z hlavy naší vlastní. 9/10 (21.01.2018)

Vynikajúci nápad a scenár. Vady na kráse sú čisto subjektívneho charakteru. Za prvé by som si film oveľa radšej pozrel v hranej podobe, najmä aranžovanie scén z filmov rôznych žánrov by bola tá pravá pastva pre oči. No a za druhé tá melodramatičnosť nefungovala na konci a niekedy aj v priebehu deja tak, ako sme z našich "západných filmov" zvyknutí a tým pádom sa na konci nerozplačeme. A to by sme sa sakra mali. Ale to je myslím viac spôsobené tým, že sa nejedná o hraný film. Častokrát nechápeme, v akej rovine sa nachádzame, ale táto neistota je podľa mňa niečím, čo filmu veľmi pomáha. Na pozadí príbehu dievčaťa sledujeme aj takú malú kroniku japonských (krvavých) dejín minulého storočia, čo film aj diváka obohacuje ešte viac. (22.04.2015)

Dějově by to mohl být klasický sentimentální snímek, stará herečka vypráví v natáčeném interwiev svůj životní příběh a příběh své osudové lásky. Ale to zpracování je vše jiné, jen ne klasické. Režisér s kameramanem vstupují přímo do vzpomínek, které jakoby filmují, ty se stejně tak plynule a tematicky prolínají s hereččinými filmy, některá místa obsahují i dvojitou retrospektivu a vše se asi nejvíce podobá jakési koláži. Přestože jsem se úplně neztotožnil s tímto režisérovým pojetím a myslím si, že určité zjednodušení by citový zážitek spíše umocnilo, pokud věříte v osudovou lásku, určitě si nenechte tenhle film ujít. Její hledání je tam zachyceno nádherně. (17.01.2006)

Tak. Před třema minutama jsem to dokoukal a hned pěkně zčerstva sem. Animovaný film režiséra Satoshi Kona (Perfect Blue) si u mne právě vybojoval jedno z předních míst v mém žebříčku anime filmů. A možná i filmů celkem. Dojemný příběh je vyprávěný skrze interview stařičké herečky jejím dlouhodobým obdivovatelem. Herečka vzpomíná na své začátky, vrchol kariéry a důvod jejího odchodu z filmu, děje filmů ve kterých hrála se prolínají s jejími skutečnými zážitky a reportér a jeho kameraman přebírají role v převyprávěných událostech jejího života. Kdo čeká nějaké prsatky, obří roboty a monstra, tak se nedočká, i když jedna Godzila by se tam našla, některé momenty filmu jsou i (vkusně) veselé. Na konci jsem brečel. To se mi sice stáva častěji, ale tady to bylo festovné... Kdo si myslí že anime rovná se supersilné postavičky s velkýma očima a schopností metat blesky, tohle anime by ho mohlo přesvědčit o něčem jiném. (17.11.2003)