Ozvěna vln moře

Celkem obyčejný televizní snímek od Ghibli, který ničím nevybočuje z řady. Vlastně se tam toho ani moc nestalo. Dvě hvězdičky za animaci, která zvolila poněkud chladnější barvy - když srovnám třeba tripovitou Naušikou, je to velký rozdíl, zde je to ovšem kompatibilní a vykresluje to jakýsi sociální funkcionalismus té doby v Japonsku, takže i svou slušnou atmosféru film doopravdy má. Tím ovšem moje kladné hodnocení končí, to ostatní je jen takový lehký teenage náčrt zaobírajicí se problémy dospívání a začínání chápat toho, jak náročná realita dospělých je. Na tak krátké stopáži samo sebou nešlo vytvořit nic moc světoborného, avšak dale se s tím udělat mnohonásobně víc (5 centimetrů za sekundu je toho důkazem). Celkový dojem ***4,8/10***. (17.04.2023)

Ocean Waves (AKA I can hear the sea). Hlavními postavami jsou dva kamarádi, studující střední školu v relativně malém městě. Jednoho dne je do třídy přidělena dívka z Tokia, zpočátku je namyšlená a ostatními pohrdá.... Za největší slabinu filmu považuji jeho krátkost. Po jeho zhlédnutí jsem měl dojem, že se tam až tak moc nestalo.. Navíc kolem mě jaksi proplul, aniž by mě více zaujal... (23.02.2004)

"Osvětlený hrad Kóči mě moc nenadchnul a myslel jsem si, že jde o pouhé plýtvání elektřinou. Kdybych tu byl s Rikako, vypadal by nádherně." Romance hodného kluka od vedle s poněkud záhadnou/nesnesitelnou krasotinkou je vlastně jen úplně obyčejným/realistickým výtažkem ze života dospívajících. Bere v potaz běžné, ale skutečné problémy dotyčných a naštěstí se nesnaží vyprávět další ufňukanou moralitku pro dementy. Skoro se mi chce říct, že jde o zbytečný film, který není zbytečné vidět. 7/10 (08.04.2023)

Zajímavý teenagerský příběh ze střední školy se střízlivou délkou, který ale selhává ve vytvoření sympatií k postavám. Rikako je svým chováním velmi otravná a závěr příběhu (vzhledem k ději, který k němu vede) mi přišel nepravděpodobný. Film je příjemně civilní, prostý magických vyprávěcích momentů obvyklých pro Ghibli snímky. (12.05.2022)

Určitými prvky dívčího chování mi to připomíná My Sassy Girl. Ale jen trochu. Maličko nostalgické, připomíná pozdějších 5 centimetrů za sekundu. Na studio Ghibli atypická civilnost. V určitých momentech překvapivě vážné. Stejně jako má dcera si říkám, že bych to klidně chtěl vidět ještě trochu dál. ■ Pobavila mě reklama v televizi na studio Ghibli :). ■ A ještě jedna poznámka. Připadne mi, že tento film trvající hodinu a čtvrt předběhl o několik let budoucí trend asijské kinematografie. Míjející se vlaky jako symbol míjejících se životů, chyběly mi tam už jen závory přes cestu. (11.03.2012)