Šinseiki Evangelion

Tento seriál můžete milovat nebo nenávidět, můžete nad ním strávit desítky hodin s lupou a přetáčecím tlačítkem nebo nad ním kroutit hlavou a mávat rukama s nejapnými poznámkami o japonských kravinách, ale na jenom se přece jen musíte shodnout - Neon Genesis Evengelion je legenda, která ve své době naprosto překroutila veškerá očekávání a navždy změnila podobu jak anime, tak celého sci-fi/mecha žánru jak ho známe dnes. A to se mnoha dílům nepodaří. Protože podle všech předpokladů se mělo jednat pouze o další z řady obyčejných mecha-ecchi-harémovek, ve které dobro zvítězí nad zlem, neb nabuchaný hlavní hrdina vždy bez nejmenší námahy překoná veškeré překážky a jeho jedinou slabinou je, že se o blaho ostatních stará až moc - jež by oproti svým četným osmdesátkovým předchůdcům mohlo nabídnout leda tak kvalitnější animaci, což první půlka celkem poctivě splňuje. Proč se zrovna NGE stalo legendou ale dokazuje až v půlce druhé. A klíčem k ní je právě zahodit veškerá očekávání a potřebu vidět děj směřovat tam, kam jste zvyklí a chcete, aby se za každou cenu ubíral, nemluvě o potřebě dostat všechno naservírováno hezky přehledně a srozumitelně na stříbrném podnose. No a postavy jsou pak kapitola sama o sobě. Shinji totiž není hrdina ani žádný ultra klaďas ani nepřemožitelný terminátor ani nemá žádnou osobní vendetu. Už od samého začátku je to prostě jen obyčejný kluk, kterého hodili proti své vůli do rozjetého vlaku a každému je úplně u jedno, jestli hrdinou být chce nebo nechce ("udělej to nebo lidstvo vymře" moc prostoru pro volbu nedává), natožpak jestli svou roli zvládne nebo ne ("Málem umřeš? Masáž srdce, do nemocnice s tebou a zítra jedeme od začátku. Těžké psychologické trauma po poslední misi? Get in the fucking robot, Shinji!"). To samé všemi nenáviděná Asuka. 14-letá namachrovaná a strašně dospělá, otravná, nesnesitelná, ale zároveň velmi lidská Asuka. Ani jeden z nich není a ani NEMÁ být postava napsaná tak, aby ji divák miloval nebo snad dokonce obdivoval. Právě naopak mají být obrazem reality a určitým zrcadlem celému absurdnímu konceptu teenagerů zachraňujících svět (dekonstrukce, chcete-li), aneb co by se asi tak skutečně stalo dětem v jejich postavení, jak fyzicky, tak především psychicky (nevím jak pro ostatní, ale pro mě i v dnešní době závan svěžího vzduchu). Další postavy jako profesionální manipulátorku Misato snad ani netřeba zmiňovat. Prakticky jediný, s kým jsem měla problém, byl ten slizký úchyl Kaji, jehož jediná role v celém příběhu byla sexuálně obtěžovat své kolegyně a zasloužil by si leda tak kastraci, ale naštěstí mi celý zážitek nedokázal pokazit. A stejně tak jsem neměla absolutně žádný problém s formou vyprávění, filozofováním, symbolismy a rychlými střihy (pokud už tady vám to přišlo za hranou, zkuste o dva roky mladší Utenu a pak se vraťte :D). Když to shrnu kolem a kolem, NGE rozhodně není (stejně jako jeho protagonisté) dokonalý seriál. Má spoustu chyb a nedotažených zápletek, zvláštní konec a vyžaduje, aby divák přistoupil na jeho hru, ale i tak jsem si ho užila a ve své době to musela být neuvěřitelná pecka vyrážející dech. Jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala a určitě se vrhnu i na následné filmy. "Congratulations." 8,5/10 (17.07.2021) (méně) (více)

Nemám rád mecha, Junga, případně jiné psychoanalytické žvásty (nemyslím tím, že celá psychoanalýza je žvást, ale některé její podstatné části) a vlastně nemám rád ani náboženství. Zkuste hádat z čeho je namícháno NGE. Mecha - Což o to, ti obří roboti, to je ještě taková fasádička, přes kterou bych se vcelku snadno přenesl. To další už je horší. Jung a populární obraz psychoanalýzy - Dá se tušit, že jednou z inspirací NGE byly Jungovy "poznatky" o kolektivním nevědomí (někdy podvědomí) atd. Dnešní moderní psychologie (ta vědecká, nikoli ta populární) se však na koncepty kolektivního nevědomí, synchronicity či "repressed memories" dívá velmi často značně skepticky. Normálně bych se o tom moc nerozepisoval, ale o tomto zdroji inspirace se ví a bohužel se na jeho základě vede úvaha typu:"V NGE jsou dokonale psychologicky propracované charaktery, vždyť autor měl tolik načteno o psychologii." Navíc Jung fušoval i do metafyziky, takže se NGE leckdy považuje i za filozoficky hluboké. Dovolím si citaci současného psychologa:"...Jung trval na tom, že tyto poznatky (o kolektivním podvědomí, mytologii a synchronicitě) jsou vědecky podložené. Přitom však nejsou jakýmkoliv smysluplným způsobem testovatelné. Krátce řečeno, nejsou vůbec vědecké, nýbrž pseudovědecké." Má ovšem význam, abych tu tohle psal? Což i já se nebavím upíry a čaroději v jiných dílech bez toho, abych na ně věřil? Ano, bavím, ale tato díla většinou nejsou vnímána jako plná nějakých hlubokých myšlenek, případně ony myšlenky s nadpřirozenem nesouvisí. A to není případ NGE. Uznávám, že možná není úplně fér hodnotit na základě toho, jak je NGE vnímáno ostatními, ale nějak nejsem schopen se od toho odpoutat. Mytologie a práce s jejími symboly - Se symbolikou je vždycky potíž, nikdy nezaručíte, že symboly budou všichni chápat stejně. Je to na ní zároveň hezké i ošklivé. Pokud chci sdělit nějakou konkrétní myšlenku, asi bych měl používání symbolů velice pečlivě vážit. Nemyslím si, že je to případ NGE. V NGE je symbolů, hlavně náboženských (což je zcela v souladu s Jungovými "poznatky" o mytologii), příliš. Příliš symbolů bez nějakých pevných záchytných bodů umožňuje příliš interpretací. Co na tom, že autor oněm symbolům připisuje nějaký význam, divák může připsat jiný. Dokonce je možné, že se začne hovořit o hlubokém mnohovrstevnatém díle. Diváci pak diskutují, co že to chtěl básník vlastně říci, ten se k tomu také ještě kolikrát vyjádří a najednou jsou všichni přesvědčeni, že NGE je plné neuvěřitelně hlubokých myšlenek. Takovouhle hru nemám vůbec v lásce. Skoro bych řekl, že všichni, kteří si to o NGE myslí, trpí kolektivní halucinací, případně touto poruchou. No, to bylo možná trochu moc, tak se jim omlouvám. Ta omluva není ironií. Nicméně si myslím, že lidé, kteří věří v obrovskou hloubku NGE, nejsou tak docela nepodobni těm, kteří věří v proroctví Nostradamova. Hluboké filozofické dílo? - Tady jen malá poznámka. Kdo kdy četl nějakého filozofa, jistě uzná, že filozof, zvláště nějaký moderní, se většinou snaží vyjádřit své myšlenky tak, aby byly interpretovatelné jednoznačně. Nepracuje se symboly, ale s jasně definovanými pojmy. Uznávám, že seriál určitě není k tomu, aby vytvářel filozofický systém, jenom prosím netvrďme, že řeší hluboké filozofické otázky. NGE je maximálně tak vyvolává. Myslím si však, že jiná dílka kinematografie tak činí mnohem lépe. Poslední dva díly - Ty jsou vrcholem ledovce "nakládání se symboly", jejich scénář snad vznikal metodou automatického psaní, s tím, že autor měl velmi zhruba na mysli, k jakému cíli, přes jaké mezistanice, se chce dostat. To není ironie, to myslím vážně. Perfektně to opět zapadá do inspirace psychoanalýzou. Podle psychoanalýzy má automatické psaní poskytnout přístup k podvědomí, k pravému já, případně i nějakým hlubším pravdám. Ovšem podle skeptiků, ke kterým se řadím i já, a zároveň psychologů, ke kterým už se neřadím, je automatické psaní jen o málo víc, než pouťová atrakce, jehož užitečnost ještě tak může spočívat v určitém sebepoznání, případně může sloužit jako jakési zahřívací kolečko před tvůrčím psaním. Odmítám v posledních dvou epizodách hledat jakékoliv poselství. Propracovaná psychologie postav - Ne že by nebyla velká část anime seriálů, kde je psychologie postav mnohem horší, ale IMHO je i několik jiných, kde je lepší. Za všechny budu jmenovat třeba Mugen no Ryvius, .hack//SIGN či Koi Kaze. Navíc si myslím, že tam, kde není jasný příběh a pořádně ani motivace postav, se vlastně ani nedá říci, zda je psychologie postavy hluboká či mělká. Není, tak říkajíc, od čeho se odpíchnout. Tohle samozřejmě platí jen pro některé postavy. Pokud jde o psychologii postav musím souhlasit s Idahem a Mariem. Příběh - Příběh bych jednoduše označil za poněkud zmatečný. To, že jsem ho plně nepochopil, nepovažuji v tomto případě za chybu svou, ale chybu autorů. Taková věc se dá odpustit, když je vykompenzována něčím jiným, jako třeba úžasnou atmosférou Lynchových, ne vždy pochopitelných, filmů. Atmosféra NGE mě však zase tolik nepohltila. Uznávám však, že pár chvilek i delších chvil s hutnou atmosférou se v NGE vyskytuje. Pokud jde o příběh, opět souhlas s Idahem a Mariem. To Nowecki - Drogy jistě mohou přinést spoustu jedinečných zážitků (netvrdím teď zda dobrých či špatných, i když na to mám svůj názor), ale z těchto zážitků lze jen těžko vydolovat nějakou myšlenku. Ještě jsem teda od nikoho na tripu neslyšel jedinou opravdu rozumnou myšlenku, na kterou by člověk nedokázal přijít i v normálním stavu. Dokážu si představit, že drogy mohou umožnit spousty (a někdy i zajímavých) smyslových zážitků, které jinak zažít nelze, ale rozum bych do toho netahal. Epigoni - Bohužel NGE poskytlo inspiraci mnoha různým následovníkům, kteří kopírují mnohé z jeho prvků a postupů. Za všechny budu jmenovat RahXephon a Fafner. Oba seriály mě nechaly chladným. Není to pravda vada NGE a ani to nepromítám do hodnocení. Závěr - Tak jsem na konci a vidím, že tenhle komentář má spousty vad, chjo. Ale nechci ho už prodlužovat. Uteklo už mnoho vody, co jsem NGE viděl, proto se tolik neopírám o konkrétní příklady, scény atd. Kdo ví, třebas se k NGE ještě někdy vrátím a pokusím se ho vstřebat znovu, lépe. Ale zatím se mi vůbec nechce. Dávám 3. Samozřejmě Subjektivně. A můj finální a nejpodstatnější důvod je, že mě to prostě nijak zvlášť nebavilo. P.S.: Doufám, že Idaho i Marius již chápou, že délka jejich komentářů je naprosto v pořádku. (12.03.2007) (méně) (více)