Šinseiki Evangelion

Film mi před lety přišel hodně zkratkovitý, necítil jsem se při něm úplně ve své kůži. Tenhle dojem seriál samozřejmě napravuje, i když rozmlsaný současnými anime mi přijde filozofický potenciál zbytečně tlumený a postavám chybí ještě jeden krůček od archetypu k živosti. Jestli ale druhá polovina série tyhle prvky rozvede, což je dost dobře možné, tak rád navýším. (První dojem.) (19.03.2018)

Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. (21.08.2014)

No když si postavím na pomyslné váhy vedle sebe zápory a plusy, které mi Neon Genesis Evangelion nadělilo, tak je výsledek celkem jednoznačný. Zápory: strášný audiovizuál s téměř statickou animací a dvoumi/třemi hudebními motivy, dále jakýkoliv osobní život hlavních hrdinů, také haluz zakončení, které absolutně nekoresponduje se zbytkem seriálu. Jo a taky je to povětšinou nuda. Plusy: jakýsi postapokalyptický svět a občas pěkný design (andělé). A já mám jasno. Neon Genesis Evangelion je uspávačka, která získala kultovní status jenom díky filozofickému "hraní si na boha". 40 % (01.08.2011)

Pokud psychologicky propracované postavy znamená zobrazovat zakomplexované jedince v afektu a rýpaní se v jejich komplexech... a složitý příběh toliko, že se na konci nedozvíte ani odpověď na tu nejzákladnější otázku... tak nevím. 50 % za poměrně zábavných zhruba prvnich 16-17 dílů. Nowecki, my jen nevíme, proč bychom se měli nechat opít rohlíkem a také proto, že v záplavě všech těch oslavných komentářů chybí pohled z jiné strany. Filozofie, psychologie, dospívání? Ale jdi. Kdo jsou andělé, kde se vzali, o co vůbec šlo Ikarimu? Mám pokračovat? (10.09.2006)

Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy, na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou. (31.12.2019)