Šinseiki Evangelion

Ako píše kiddo v komente k La Femme Nikita : „Status kultu má jednu obrovskou nevýhodu: v těch, kdo snímek neviděli, vzbuzuje často až přehnaná očekávání a po zhlédnutí obvykle následuje velké zklamání.” Na NGE som počul samé chvály, aký je to kult, aké sú prepracované postavy, aký to má haluzný a filozofický koniec a v neposlednom rade že sa jedná o povinné dielo. Z tých chýrov považujem za pravdivý len ten posledný. Na NGE totiž veľmi vidieť, že chcel byť zo začiatku niečím úplne iným, než čím sa postupom deja stal. Začína in medias res; hlavný hrdina Shinji je dovezený na základňu v Tokiu III, kde musí v útrobách Eva01 podstúpiť svoj prvý boj s Angelom – strojom či bytosťou snažiacou sa zničiť Tokio III. Pre mňa z nepochopiteľných dôvodov seriál pokračuje v mecha mlátičkách až do štrnástej časti, kde všetko doterajšie dianie zhrnie v kocke, čím urobí predošlých trinásť dielov absolútne zbytočnými. V dieloch 14-20 sa začne odkrývať akási mytológia spolu s hlbším obrazom o minulosti a charakteroch hlavných hrdinov. Časti 20-24 v tomto trende pokračujú ešte hutnejším spôsobom a na záver príde to “psycho” o ktorom neviem čo si mám myslieť. Totiž, je pekné a chvályhodné, že sa autor začal zaujímať o filozofickú literatúru, avšak nacápať dínom-dánom do dvoch dvadsaťminútových záverečných dielov prakticky väčšinu problémov filozofického idealizmu, ktoré načrtne, ale nenechá dôjsť záverečnej syntéze je prinajmenšom podvod na divákovi. Čo sa týka postáv, okrem Ayanami Rei a Misato Katsuragi mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu, ani ju nepovažujem za prepracovanú. NGE pripomína rytmikou rapovú skladbu, ktorej na záver zaradíte opernú áriu nasledovanú jazzovou improvizáciou. Povedané inak rytmus ustúpi melódii s rytmom aby sa nakoniec úplne stratili v niečom čo nemá pravidlá. Takže, chápem že toto anime je kultové, i keď podobne ako u Cowboya Bebopa vidím ten status kultu skôr v tom, že je prístupnejší západnému mysleniu a pomerne známejší než iné anime svojho druhu. Hĺbku Serial Experiments Lain, ktorá vo svojej podstate rieši tiež vzťah individuálneho a univerzálneho vedomia však zďaleka nedosahuje. 7/10 Nowecki : Tak ako hovorí Idaho, plus, na tému sebaspytovanie vlastnej hodnoty teenagera je priamočiarejšie a omnoho lepšie napr. Mai-HiME. (07.08.2006)

Prva polovica: nic prevratneho, ba az nudneho. Novy diel, novy angel, navrh riesenia, zopar problemov, happy end. Postupne sa vynaraju stale zavaznejsie a prekvapujucejsie otazky a ked to konecne nabera na gradoch, clovek sa tesi na odhalenie, zrazu bum. Koniec mi pride akoby autor nedokazal vymysliet dostatocne odpovede na otazky, ktore predtym nastolil a tak to zmietol v jedno velke PSYCHO finale, ktore bolo pre mna sklamanim. (08.05.2006)

TOHLE NENÍ POHÁDKA. Je to něco tak neuvěřitelně hlubokého, že se to ani nedá slovy popsat. Po prvním shlédnutí jsem byla skoro tři dny jako v transu a máma mi zakázala dívat se na to znova. Na konci se totiž nikdy neubráním slzám a to ani nevím proč. Můžete se na to dívat znova a znova, a stejně nebudete vědět, jak to vlastně dopadlo. Oni ani Japonci to pořádně neví. Dokonce vycházely brožury, které měly příběh vysvětlit. Nevím co bych měla chválit jako první. Psychologie postav je dokonalá (Nejoblíbenější postavy: profesor Kōzō Fuyutsukim, Kaworu Nagisa, Misato Katsuragi) . Příběh naprosto originální. Hudba úžasná. A jak jsem na začátku řekla, tohle není pohádka. Předsudek některých (hloupých) lidí, že kreslená věc je pohádka, přetrvává dodnes a vyvrátím ho jediným slovem. Je Hentai pohádka? Zasvěcení ví, že určitě ne. Jen ho pusťe svým dětem. Ale zpět k NGE. Určitě pomůžou vědomosti o křesťanství. Poradím, že Rei na konci představuje Lilith. Zvláště scéna, kde nahý Shinji a Rei probírají filozofcké otázky přímoje bije do očí, že nám scénáristé naservírovali podání Lilith a Adama. Na závěr dodám jen: NGE není nic pro slabé povahy. A pokud se prokoušete prvními čtyřmi nudnými (nicméně důležitými díly), bude vám odměnou strhující akční dílo, o které se bojím, že se ho chytnou Američané a budou ho chtít natočit. Po 6 letech vidím svůj komentář trošku s úsměvem. NGE bylo moje druhé anime po Noir. Od té doby jsem viděla desítky a desítky anime, začala se učit japonsky, absolvovala pár animefestivalů a zjistila, že češi už nejsou tak zabednění vůči japonské kresbě. (12.10.2008)

Jako čerstvý milovník filmové i klasické seriálové tvorby 'Anime bubliny', která nikdy nepraskla, musím říct, že to, o čem jsem slýchával různé klanové ódy, se teď stalo mým denním i nočním chlebem. Káva, čaj či nikotin možná způsobují závislost. Neon Genesis Evangelion však hltá volný i pracovní čas rychlostí hladového psa, co nedostal nažrat několik dní a nocí. Většina sérií tohoto ražení, způsobí kolaps v povinnostech a ve stravování v zaběhlém režimu, který bez zábran přijmete. Je to v zásadě počáteční poutavostí úvodní episody, která v tomto případě nevyjímaje vznáší jeden "?" vedle druhého.___ Jednotlivé postavy v NGE jsou během 24 dílů detailně a přirozeně prokresleny, individualita osobností je kouzelná a legrační. Často tak mezi nimi dochází k rozporům a nepochopení a s tím se zřejmě ztotožní každý člověk.___ Jelikož pravá podstata a psyhologický účinek příběhu je jasný snad jenom jeho tvůrci a režisérovi Hideaki Annovi (zvláště pak poslední dva díly (existuje alternativní verze)), napíšu jen nástin obsahu. Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy je Země (lidé) pod útokem tzv. Andělů. Jediná stvoření, která jsou schopna čelit jejich útokům, známá jako Evangelioni, jsou řízena vybranými dětmi, nacházejících se v období puberty. Tím jak se s každým příchodem Andělů zlepšují jejich schopnosti a jsou tak čím dál tím blíže svému cíli, je také jasnější jejich původ. A tak je to se vším. Děti zjišťují své místo na světě a odolávají vůli někoho jiného. Jak NGE spěje ke konci, vše se ještě více zamotává a je poutavější. "Závěr" může trochu zklamat, ale nepřejde tím vše v zapomnění (po několikátém shlédnutí tohoto anime skvostu je konec čitelnější)___ Co se týče pocitů, mráz po zádech mi vždycky trochu ovlivní pohled na věc. (03.11.2004)

S tímto anime mám jakýsi "love-hate relationship" a vsadím se, že nejsem jediná, která má po celé sérii tak trochu bordel v hlavě... Jeden z problémů, který nacházím, je způsob, jakým každá epizoda podává nové informace, buduje zápletku, příběh, zkrátka storytelling. I přes ohromnou dávku informací, kterou příběh ustavičně nabízí, máte pocit, že vám něco uniká a posledních pár epizod tomu moc nenahrává. Je poznat, že ke konci série už studiu dochází peníze, ale i přes tento fakt se snaží podat co nejvíce pro rozpletení příběhu, ovšem bez zhlédnutí navazujících filmů jsou vám všechny tyto informace naprosto zbytečné, neb jsou chaotické a nepochopitelné. Možná je to záměrně, ale mně takový způsob vyprávění moc nesedí, zanechává mě velmi ne(u)spokojenou, neboť právě kvůli rozuzlení sleduji díl za dílem, chci přeci vědět, jak to všechno dopadne, napětí s každou epizodou roste a když se vám nabízí konec a vše se má v celé své kráse odhalit, poslední dvě epizody (a hlavně ta poslední) veškeré to napětí ničí, řítí jej do hlubin prázdnoty a přesně s takovým pocitem vás zanechá, pocit prázdnoty, nepokoje, nepochopení. Přemýšlím, možná někteří toto anime zbožňují právě kvůli tomuto pocitu naprostého emočního vyždímání a nepokoje, ale mně tento pocit netěší, spíše rozčiluje. Pokud jste toto anime neviděli, je potřeba na toto myslet, protože jen vy sami si uděláte obrázek, jaký vztah si k této sérii vybudujete. (08.04.2019)