John Q.

Seru na to, že je to kalkul a limonáda apod... Já ty chyby vidím a chápu, ale prostě se mi to líbilo, mám rád Washingtona, mám rád dojemný filmy a hlavně mám rád tyhle uzavřený dramata, kdy jeden člověk bere skupinu rukojmích pro spravedlivý důvod. Pro mě skvělý film a vy si tomu všichni dávejte klidně odpady. (16.09.2009)

(50%) JOHN Q. je film, který dle mého názoru mohl mít o dost vyšší potenciál. Je nesmírná škoda, že se z toho stal pomalu televizní film se slabším rozpočtem, mizerným scénářem a bohužel i slabšími hereckými výkony. Chtěl jsem dát jen 2*, ale nakonec jsem se smiloval díky vcelku slušnému až trochu emotivnímu konci a tak tu nejslabší možnou 3* udílím. Abych můj názor na tento počin upřesnil, tak začnu od začátku. Úvod snímku se rozbíhá docela slušně. Jasně tu vidíme krutou realitu, že když nejsou peníze, tak složité operace prostě nebudou. Je to smutné a to především, když se jedná o děti, tím pak rodiče trpí snad víc, než si sami dokážeme představit. No, ve scénách, kdy sledujeme hlavního herce Denzela Washingtona jak se snaží získat peníze všelijakými způsoby, tak z toho jsem byl docela rozpačitý. I ta hudba okolo toho jak byla, říkal jsem si, že je to takové snad nadlehčené atd. Poté se film naštěstí trochu ubral na vážnější notu. Jenže celé to Denzelovo přepadení v nemocnici je takové nemastné neslané, ani to pomalu nepůsobí jako přepadení. Z Washingtona nejde moc strach. Samozřejmě je to v jádru postava dobráka a milujícího otce, tak samozřejmě nemůžeme očekávat, že se z něj stane profesionální únosce, co bude každou hodinu zabíjet jednoho rukojmího, ale nějaká ta tvrdší scéna zde být mohla. Takže tato linie mě moc nebavila, zachraňují to ale dobří herci Robert Duvall a Ray Liotta. Najde se tu i pár trapných scén s vedlejšími postavy, kteří to zahráli hůř. Jako celek mě to moc nebavilo, jen ta cca poslední 15 minutovka byla už dobrá. Napínavá a i emotivní. Nevěděl jsem jak tento slepenec nakonec zhodnotit. Tu 3* teda dávám a procenty z toho vyvozuji čistý průměr, který na 1 shlédnutí neurazí, ale ani moc nezabaví. (31.08.2019)

Film je o morálním dilema, zda překročit zákon pro záchranu lidského života (vlastního syna), když vám v zákonných mezích nikdo nepomůže. John Q. to udělá poté, co mu všichni odmítnou pomoci, případně ti, co mu pomohou, mu nemůžou pomoci dostatečně na zaplacení operace za $75.000. Všichni unesení mu fandí, fandí mu i veřejnost a víceméně i policie a tak když se na konci filmu vzdá, je zproštěn vinny ze 2 ze 3 trestných činů a nakonec mu hrozí 3-5 let, které se pravděpodobně podaří advokátce ještě srazit na cca 2 roky. Takže ve finále je poselství filmu "Ano, je to v pořádku". Zřejmě je to kritika zdravotního systému v USA (a jelikož zdravotní péče v USA je na mnohem horší úrovni než u nás, tak i oprávněná) a koneckonců se to může s trochou smůly přihodit každýmu. Je to značně idealizovaný film, což je nejlíp vidět např. v momentě, kdy se jeden záporák (ze kterýho se později stane taky klaďas) pokusí sebrat Johnovi zbraň a nikdo mu nepomůže - naopak Johnovi pomůžou a zbraň mu vrátí. Ve filmu je jinak vtipnej Ethan Suplee, který hraje nadměrně obézního sekuriťáka (je docela dobře vidět, jak má vycpanou kombinézu nějakým bordelem). (08.11.2015)

Prvoplánovitě citově vyděračský? Rozhodně. Ale v prvé řadě politický. To co českému divákovi je vzhledem k (aspoň do nedávné doby) neproblematické otázky plateb za zdravotní péči vzdáleno, je pro americké publikum velice palčivé (a otázky zdravotní péče, možného rozšíření MediCare apod. jsou vždy ústředními tématy předvolebních diskuzí ve Spojených státech). K tomu se připojuje tématizace médií, policejní praxe jako politických manévrů a několik dalších motivů. Důvod onohu "sentimentu" o němž tu mnozí mluví je právě cílená snaha o excesivnost za účelem vykreslení dané problematiky co nejostřeji a co nejvýraznějšími barvami. Nic z toho samozřejmě nedělá dobrý film, ale je záhodno si tento kontext uvědomit. (27.10.2007)

Něco tak nudného, kde je každá vteřina ukázkou těch největších filmových klišé, jsem už dlouho neviděla. Divák si klidně může celý film dopředu odcitovat, protože snímek je od první do poslední minuty neuvěřitelně průhledný. K tomu je ještě nesnesitelně sentimentální a vy, místo abyste plakali, začnete dostávat nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Nakonec si říkáte, že by byl dobrý vtip, kdyby Johnova syna (po úspěšné operaci srdce) přejelo třeba auto. Ano, až takový cynismus ve vás paskvil tohoto druhu může vyvolat. Jen mi nedochází, proč roli v téhle příšernosti vzalo tolik skvělých herců. (18.06.2002)