John Q.

Ó velký Cthulhu, co jsem komu udělala, že Tvé mocné chapadlo seslalo tohle na promítání do autobusu zrovna ve chvíli, kdy jsem v něm jela já? Příběh sám o sobě je odpadový a zpracování mu není nic dlužno aneb jak se hodný chudý černoch postavil se zbraní v ruce zlým bílým doktorům v bílých pláštích. Fuj. (28.11.2006)

Herecký koncert Denzela Washingtona v průměrném snímku. Je blbost v podstatě hovadina aby lidi byly docela v klidu při ohrožování pistolí. Člověk by při první příležitosti vzal zbraň a snažil se zabít útočníka (ne jak ta baba) a rohodně by nikdo neřekl, že pan Archibald je hodný člověk při propuštění i kdyby k tomu měl únosce jakejkoliv důvod - prostě pytlovina. Hezké bylo jak Denzel zacházel s pistolí, takový mávání - v reálu by si hned ustřelil hlavu (ještě že tam neměl náboje). (23.11.2005)

Chci zachránit svého syna, co proto musím udělat? Vzít pár rukojmích? Vzít nemocnici jako rukojmí? tak jo jdu do toho ... Miluji Tě synu není žádná jiná možnost... Denzel Waschington neměl nejšťastnější ruku na tento projekt, i když režisér je kvalitní, snímek má příliš jednoduché téma a je celá moc jednoduchý. Rozhodně se jako postava otce zavděčí stovkám milujícím matkám a otcům, které v něm, snad ne doslova, uvidí příklad hodný následování. (04.02.2005)

Charismatický Denzel Washington zde pře čtení scénáře šlápl ale pořádně vedle. Scénarista James Kearns vykonstruoval hodně naivní stejně tak i předvídatelný děj a snad každý divák si v půli filmu musí být jistý jak vše skončí. Je to škoda, protože by stačilo předělat několik dějových zvratů (mám na myslí hlavně ponechat Denzla dokonat své rozhodnutí před koncem filmu) a bylo by vše jiné resp. jaksi více vstřebatelnější. John Q. tak zůstává pouze obyčejnou Americkou limonádou a jediný pocit, který jsi z filmu odnášíte je ten, že když nebudete mít na zaplacení operace pro své dítě, tak vezměte pár rukojmích, tím prakticky vše vyřešíte a ještě se stanete národním hrdinou. (23.01.2005)

Něco tak nudného, kde je každá vteřina ukázkou těch největších filmových klišé, jsem už dlouho neviděla. Divák si klidně může celý film dopředu odcitovat, protože snímek je od první do poslední minuty neuvěřitelně průhledný. K tomu je ještě nesnesitelně sentimentální a vy, místo abyste plakali, začnete dostávat nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Nakonec si říkáte, že by byl dobrý vtip, kdyby Johnova syna (po úspěšné operaci srdce) přejelo třeba auto. Ano, až takový cynismus ve vás paskvil tohoto druhu může vyvolat. Jen mi nedochází, proč roli v téhle příšernosti vzalo tolik skvělých herců. (18.06.2002)