Perfect Blue

[Druhé zhlédnutí - tedy podle čsfd, protože jsem si sám to první nepamatoval] Opět jedno anime bez robotů a vlastně všeho nadpřirozena co k těm poskakujícím "pokemonům" obvykle patří. Zato ale vlézá Japoncům pod kůži více než by si zřejmě přáli, pod obalem systematicky chladné společnosti vykukují touhy... po animálním erotičnu, zažít si trochu toho vzrušení. A hlavní hrdinka si tak odnáší slušnou nálož nepříliš příjemných emocí, depresí a paranoii - podobně jako postavy z Aronofského filmů. Filmová trivia dokonce prozrazuje, že on sám pro sebe zakoupil práva na zfilmování americké verze (a pak původní vykradl v Requiem for a Dream). Jako režisérova premiéra je Perfect Blue nevídaným kouskem s famózním, vyzdvihuji ještě jednou, famózním střihem a na nervy drnkajícím zvukovým doprovodem. 90 % (20.06.2011)

Vždycky mě potěší, když si stáhnu nějaký film, od kterého absolutně nic nečekám a nakonec mě dostane. Tohle je případ i Perfect Blue. Je mi upřímně jedno, že ta animace není nijak extra zmáknutá, podle mě Satoši Kon má své filmy animované (viděl jsem i Herečku tisíciletí), protože by nesehnal tolik peněz a herců, aby ten film v hrané podobě vypadal přesně podle jeho představ. A určitě zkouknu i celou filmografii Satoši Kona, jelikož z jeho čtyř filmů jsem viděl dva a oba mě dostaly. Ale k hodnocení: Perfect Blue je psycho thriller, který je psycho fakt hodně a má zatraceně silnou atmosférou, která místy trošičku připomene i Lynche. Přitom se v podstatě jedná o jednoduchý příběh, ale způsob jeho vyprávění z něj dělá něco neskutečného. A podotkněme, že tohle celé je anime! Možná nechápete mé překvapení, ale už delší dobu tvrdím, že u animovaného filmu se člověk opravdu nemůže bát (pokud teda nejste dítě). Perfect Blue moje tvrzení narušilo a já jsem za to rád, protože udělat něco takového z anime... To teda klobouk dolů. Hodně se mi tady líbí i to, že zde nejsou zbytečné scény, zbytečné dialogy, žádná vata, prostě jedna psycho scéna střídá druhou, dohromady to dává smysl a nezastaví se to před ničím. Prostě nářez. Že by se mi začalo líbit anime, o tom silně pochybuji, ale budu rád, když narazím na nějaké, které bude vypadat jako ty od Satoši Kona. 5* (02.02.2020)

Napadá mě, že tento film je anime jenom kvůli tomu, že tvůrci nesehnali dost dobré herce. Tenhle film má totiž všechno co správné psychologické drama mít - hlavní hrdinku, která prochází životní změnou, výjimečné prostředí, které zaujme diváka, dostatečně krvavou zápletku a vše podtržené výbornými hereckými výkony. No sice jsou to výkony manga postav, ale to jim neubírá nic z jejich přesvědčivosti. Jediné co bych snímku vytknul, je pomalejší začátek a trochu podivné zakončení... Možná až se zase za pár let nebudou mít v Hollywoodu co točit, jedinou věc kterou budou muset změnit je s lehkostí poskakující pop-idol alter-ego. (19.07.2008)

Vidět Perfect Blue v roce svého uvedení, tak bych zřejmě hodnotil jinak. Z dnešního pohledu se příběhem a haluškoidním zašmodrcháním nejedná o nic zvláštního z čeho by musela padnout čelist. Na druhou stranu Japonské anime mi povětšinou svým pojetím nesedí, ale zde se jedná o čestnou koukatelnou výjimku. Mindfuck z hereckého prostředí s mysteriózním nádechem docela funguje svým napětím, ale z finálního hlediska to na víc shlédnutí nevidím. (16.02.2016)

Japonský snímek „Pafekuto buru“ je krásnou ukázkou toho, jak vypadá anime pro dospělé, a teď nemyslím hentai nebo něco podobného. Myslím anime, kde jsou dospělá témata, kde se vypráví příběh, který je pořádně drsný, a to i ve chvíli, kdy tu neteče krev. Scéna znásilnění i v téhle animované podobě dokáže s divákem pořádně zamávat, hlavně když si uvědomíte, jak se tím bortí sny. (25.03.2020)