Ima, soko ni iru boku

Kluk jménem Shu cestou z tréninku náhodou potká zvláštní "dívku" jménem Lala Ru. Následně je spolu s ní teleportován na pouštní planetu, kterou se snáží ovládnout tyranský vládce král Hamda, ten ke svým plánům Lala Ru nutně potřebuje. Shu se pokouší Lala Ru zachránit, ale je uvězněn... ___ Zápletka mírně připomíná Escaflowne, i zde se pozemšťan dostane na cizí planetu. Ovšem zatímco Escaflowne byl seriál především pro ženy a dívky (stylem kresby, romantickými prvky), Now and Then, Here and There je válečná sci-fi. Navíc docela krutá, asi málokdo by si přál si prožít to, co některý z hrdinů. Je to sonda do duše a mysli, kolik psychické zátěže snese člověk, než se zblázní a podlehne okolnímu šílenství? ___ Celý příběh je velmi působivý a vtahující. Postavy jednají poměrně logicky, věřil jsem tomu, co a proč dělají (s přihlédnutím k tomu, že to jsou děti, samozřejmě). Animaci se povedla, ale IMHO jaksi na úkor kresby a designu, které mi občas připadaly jednodušší (ale nevadí to). Hudba Taku Iwasakiho skvěle vystihuje dusnou atmosféru seriálu. ___ Co říct závěrem: asi žádný anime seriál, co jsem dosud viděl, se mi ještě tolik nevryl do mysli a paměti. Mnoho silných momentů a některé takové, že i jen při vzpomínce na ně mě mrazí v zádech. (03.11.2003)

Děsivé. Tak trochu jsem tušila, do čeho jdu, ale takový výsledek jsem neočekávala. Kruté, opravdu kruté. Ať to končí, jak to končí, cesta je těžká, tvrdá a bolestivá. Nedokázala jsem říct, že zrovna teď se jim podaří utéct, nedokázala jsem říct, že zrovna teď vyhrají boj, nedokázala jsem říct, že tato postava se dožije konce. Hnusně se umíralo, hnusněji vraždilo. Nic přikresleného, jen bolestně a syrově vykreslená válka a utrpení. Rozhodně silný antimilitaristický počin, který dokáže rozbušit srdce. Vážně mě nenapadají jiná slova než bolest, zkáza, utrpení, krutost. Různé myšlenky mi plují myslí i srdcem a já mohu jen dodat, že víc už ze sebe po zhlédnutí nedostanu, jen to ve mně bude vířit, a já budu stále přemýšlet, jak Šú dopadl na své cestě. BTW.: Řekla bych, že vzhledem k scénám, kde zabíjejí ještě malé děti, není toto anime vhodné pro slabé nátury. (16.05.2010)

Přestože jsou postavy kreslené, a to ještě velmi jednoduše, dokáží vyjadřovat své city lépe než většina živých herců a výsledek je doslova plný emocí, a to velmi intenzivních emocí. Přestože jsou hlavními hrdiny děti, tento seriál dětem radši nepouštějte, jinak utečou. Je poměrně drsný a vážný. Ale správně naladěnému odrostlejšímu a otrlejšímu divákovi připraví zážitek, na který se nezapomíná. Dost možná nejlepší anime, co jsem viděl (počítaje v to i filmy). (17.08.2005)

Společně s Hrobem světlušek jde asi o nejlepší protiválečné dílo. Sice na mě nezapůsobilo tak depresivně a s takovým dopadem, ale rozmanitější a dobrodružnější příběh vše dostatečně vynahradil. Být seriál bez špetky naděje, jako tomu je u Hrobu světlušek, asi bych moc dlouho nevydržel, ale i tak jsem se bál každého následujícího okamžiku. Vlastně se mi několikrát vybavilo Kladivo na čarodějnice a má nekonečně se opakující myšlenka „Tak tu svini už někdo konečně zabijte a vše dobře skončí!“. Neomezená moc, svoboda a bezstarostnost dokázaly v obou případech udělat z možná normální dospělé osoby paranoidní děcko a tak trošku to ilustruje lidskou historii a její významné osobnosti. Naopak ti, co se potácí na hranici beznaděje, musí proti své vůli dospět a vše snášet. Morální přínos… neocenitelný, ale těžko říct, kolik lidí si jej vezme k srdci a bude se jím řídit. Závěrečná skladba výjimečnost série krásně uzavírá. (04.05.2008)

OK, bude to hodně subjektivní: Spousta anime ze žánru shounen (pro školáky - chlapce) má hlavního hrdinu, který neumí mluvit. Umí totiž jen ječet a vřískat, a dabuje ho postarší dáma. Což mi někdy nevadí, někdy zato hrozně. Tady jsem chvilku pátral, co má ta paní za problém, a vím: Má to ze svého dabování Pokemonu. Další, co mi vadí -- dílko je mírně řečeno inspirované Conanem, chlapcem budoucnosti. Onen seriál mám dost rád, a nepotěšilo mě to. Také bych ocenil nějakou poetiku při vší syrovosti; je tak nějak zcela bez elegance (proti třeba zmiňovanému Hrobu světlušek...). Konec subjektivity. (03.12.2011)