Miluj mě, prosím

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)

Ano, skvělý film. Vlastně je skvělá až poslední třetina, která je naprosto strhující a neuvěřitelně chytlavá. První dvě třetiny jsou velmi pomalé a hlavně ze začátku mě téměř nutily, abych sledování přerušil a už se k němu nikdy nevrátil. Šlo hlavně o podrobné popsání a rozepsání vztahu hlavní dvojce. Tím se dostávám k naprostému paradoxu celého filmu a to je fakt, že pokud by divák (nebo jenom já?) nepřekousl nudnější dvě třetiny filmu, nezažil by pak tak úžasné finále. To totiž stojí na tom, jak moc poznáme citové vztahy hlavních postav, popsané právě na začátku. Mysteriózní tento film není ani trochu, spíše romantické-polodrama. Prolínání dějů nejprve napáchá pěknou paseku v divákovi mysli, ale na konci je vše krásně celistvé a řádně vysvětlené. 80% 10.04. 2010 (10.04.2010)

Tak jsem jednou zasedl s McGuiganem ke karetnímu stolku, spolu s námi tklivý soucit vzbuzující Rose Byrne i její herecký rub mince Hartnett, který evidentně několik let studoval na slovutné akademii Richarda Gerea jeho grimasu přivřených očiček. Chvílemi se snažil pan režisér hrát čistě, jindy zase šeredně blafoval a karty mu šly takovým způsobem, že by se i paní Náhoda nestačila divit. A na konci, kdy jsem si byl takřka jist svým vítězstvím a chtěl vyložit karty na stůl, vytáhl trumfové eso z rukávu v podobě 'The Scientist', všechny Clocks světa se zastavily a on bral vše. A pak God Put A Smile Upon My Face.. (29.09.2010)

Chlapa čeká svatba a životní kšeft v Číně. Pak se mu ale začne připlétat do života jedna indicie za druhou a on místo, aby odletěl za prací, hledá svoji starou lásku, která mu bez ohledu na technické vymoženosti jako je mobil nebo internet zmizí bez vysvětlení ze života. Postupně se dozvídáme, jak se to vlastně mohlo stát a že za nitky tahala lehce pomatená fanynka, které k tomu ovšem hrály do karet náhody padající přímo z nebe a přesně tak, jak to zrovna jí vyhovovalo. Těch náhod bylo příliš, thriller to nebyl ani omylem, Josh hrál jak ochotník. Jinak dobrý. (20.04.2005)

Proč bankéř, když byl fotograf??? A navíc to byla pěkná slátanina. Jestli si někdo myslí, že flashbacky a přeházením scén vytvoří napínavo a zajímavo, ne ne, nevytvoří. Jen zmate. A ignorováním a překrucováním logických věcí - jako třeba používání mobilů a mailů - zase jen naštve. Myšlenka dobrá, ale realizace slabá:-( Možná, že na uni stupidy to funguje, ale náročnější divák se nudí od 2. minuty. (26.07.2007)