Miluj mě, prosím

Velmi zajímavý, dobře natočený film o lásce, chvílemi se ztrácíte, nechápete, pak porozumíte a už jen čekáte, jak to dopadne a hrozně si přejete, aby to dopadlo dobře. Co si ale celý film uvědomujete velice dobře je, jak láska bolí. Josh Hartnett v hlavní roli potěšil a obě ženské role byly obsazeny zajímavě. (20.08.2005)

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)

Chlapa čeká svatba a životní kšeft v Číně. Pak se mu ale začne připlétat do života jedna indicie za druhou a on místo, aby odletěl za prací, hledá svoji starou lásku, která mu bez ohledu na technické vymoženosti jako je mobil nebo internet zmizí bez vysvětlení ze života. Postupně se dozvídáme, jak se to vlastně mohlo stát a že za nitky tahala lehce pomatená fanynka, které k tomu ovšem hrály do karet náhody padající přímo z nebe a přesně tak, jak to zrovna jí vyhovovalo. Těch náhod bylo příliš, thriller to nebyl ani omylem, Josh hrál jak ochotník. Jinak dobrý. (20.04.2005)

Nečekal jsem to, ale Wicker Park se mi dost líbil. Není dokonalý, někdy je v něm až moc náhod a hlavní hrdina Matthew je na můj vkus přespříliš ubrečený. Na druhou stranu jsem Harnettovi jeho lásku k Dianě docela věřil (škoda, že ona zde neměla až tolik co hrát). Hlavní herecké eso snímku je ale pro mě osobně celkem nenápadná Rose Byrne, kterou, jak teď zjišťuju, znám už z více filmů, ale až tady jsem si jí výrazněji všiml (ona hrála ve Star Wars? :-) ). Její postava je sice ve své podstatě záporná, ale divák (nebo alespoň já) s ní, přes všechno to co udělala, soucítí a každá její slza vyznívá reálně. Příběh není špatně vystavěn, je zde prolínání časových rovin, vysvětlení podstaty toho, co se stalo a také změna žánrů (ze začátku mi to přišlo skoro jako romantická komedie, která postupně nabírala prvky dramatu; každopádně označení tohoto filmu jako thrilleru je dost vedle, imdb to má líp). Všechno to spěje k docela očekávanému závěru, který však ještě podpořený skladbou The Scientist od Coldplay patří k těm nejsilnějším v žánru "romantický", co jsem za posledních pár let viděl. Na plný počet to asi přecejenom není (možná, že bych při druhém zhlédnutí změnil názor, nevím), každopádně silné 4* to budou určitě. (09.08.2011)

Asi jsem nedopadl jako ostatní uživatelé, kteří po konci filmu zalezli do skříně a s vráskama na čele přemýšleli a přemýšleli dokud je nenapadlo, že kouzlo tohoto filmu tkví v závěru. Ano => Scientist od Coldplay zapříčinili nejlepší konec v dějinách romantických filmů a pokud by se celý film vezl na TÉ finální vlně byl bych naprosto v eufórickém stavu a spokojený. Pokud bych měl někoho vyhodit na pomyslný stupeň vítězství, byla by to rozhodně Rose Byrne, která byla chvílema tak šílená, že jsem se začal bát jakéhokoli vztahu s dívkou krajně podezřelou z žárlení. Byla skvostná a byť Hartnett hraje lépe než kdykoliv předtím, ona bude tou osobou, kterou si budu hodně dlouho pamatovat a zároveň bát. A Paul McGuigan? Tak ten je u mě momentálně Top režisérem v kategorii Nejlepší vizuální režisér s citem pro módu, hudbu a interiérového cítění. Spokojen, znaven a hlavně překvapen herečkou jménem Rose Byrne! (06.09.2008)