Lev v zimě

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)

Konverzační drama vysokých kvalit, plné piklí, intrik a pokřivených charakterů. Za takový scenář by se nemusel stydět ani Shakespeare. Škoda jen, že divadelní předloha z toho trčí více, než by se slušelo, na úkor plnohodnotného filmového prožitku. A přestože jsem velkým odpůrcem dabingu, tady udělám vzácnou výjimku a musím ho vyzdvihnout, byl znamenitý, s hlasy staré herecké garnitury, z dávné doby K.M.Walló, kdy český dabing patřil mezi nejlepší na světě. (20.07.2009)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

Takhle to zcela jistě nebylo ale nikomu to nevadí! Film, který zraje jako víno, je rok od roku lepší. Aneb scény z manželského života v 16. století. Je to skoro neskutečné, jaký výkon podal teprve 36letý Peter O´Toole vedle své podstatně starší partnerky. Oba herecké výkony byly famózní a oba uvěřitelné. Zdařilá adaptace divadelní hry Jamese Goldmana, filmový debut Anthonyho Hopkinse. Oceněno třemi Oscary: Herečka HR - Katharine Hepburn, Hudba, Scénář a 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Peter O'Toole, Kostýmy.                                     scénář: James Godman, obsazení: Oothout Zabriskie Whitehead jako biskup Durhamský, Nigel Stock jako William Marshall (18.08.2014)

Skvěle podané historické drama, které by však, nebýt hlavních hereckých představitelů, bylo poloviční. Prožívání postav, jejich intriky a myšlenky - vše je zde podáno nádherně a myslím, že i lidem z 12. století by se film líbil a ocenili by jeho provedení. Jak už jsem zmínil, celé to stojí především na úplně skvělých hereckých výkonech (a geniálním scénáři) - královna Katharine Hepburn Oscara právem dostala a král Peter O´Toole ho zase neprávem nedostal. Skoro po každém filmu s ním se kvůli tomu rozčílím. Ani mi nepřišlo (a to svědčí o perfektně odvedené práci), že byl pan Peter o celých 25 let mladší než paní Katharine...:-) Jinak v roli budoucího krále Richarda Lví Srdce potěšil mladý Anthony Hopkins - pro zajímavost ale jen o 5 let mladší než představitel jeho otce Jindřicha Peter O´Toole. (20.03.2009)