Lev v zimě

Historické drama, které je celé založené na dialozích. Už tohle mě mělo varovat před tím, že zde asi moc zábavy nenajdu. Celý film se tváří jako divadelní hra o několika hercích a opravdu vše se zde vyřizuje pomocí slov. Film plyne až neuvěřitelně pomalu a ve většině scén se on s ním a ona s ním či všichni najednou. Jediné čím si film alespoň trochu udržel mojí pozornost byli skvělí herci, kteří se do svých postav doslova vžily. (11.08.2008)

Shodou okolností jsem den před zkouknutím tohoto filmu dočetl Židovku z Toleda, kde má Jindřich II, ale hlavně Eleanora Akvitánská svou úlohu. Tenhle film byl tedy takovým rozšířením obzorů o této pozoruhodné době křížových výprav (o kterých je ve filmu jen malá zmínka). Film se soustředí jen na intriky v boji o trůn mezi třemi syny a samotným Jindřichem, kterého perfektně zahrál Peter O'Toole. Herec, který umí asi nejlíp někoho seřvat, což zde bohatě dokazuje. Bavilo mne to, ale bylo to prostě přeintrikované a občas jsem se ztrácel. Těch motivací a předstíraných motivací je spoustu. Rozhodně ten film doporučuju, ale naplno si ho užije asi jen historik se slabostí pro divadlo. (01.11.2010)

Hlavní devizou filmu jsou výtečně napsané dialogy plné lží, záště, přetvářky, pletichaření, ale také břitkého humoru. Herecky zajímavě obsazeno - Peter O'Toole, Katharine Hepburn, Timothy Dalton, bavil mě i mladý Anthony Hopkins. Místy na mě až moc divadelní a možná o pár minut delší stopáž, proto „jen“ čtyři. (08.10.2014)

Konverzační drama vysokých kvalit, plné piklí, intrik a pokřivených charakterů. Za takový scenář by se nemusel stydět ani Shakespeare. Škoda jen, že divadelní předloha z toho trčí více, než by se slušelo, na úkor plnohodnotného filmového prožitku. A přestože jsem velkým odpůrcem dabingu, tady udělám vzácnou výjimku a musím ho vyzdvihnout, byl znamenitý, s hlasy staré herecké garnitury, z dávné doby K.M.Walló, kdy český dabing patřil mezi nejlepší na světě. (20.07.2009)

Krásný vánoční film o těch pravých hodnotách - touze po moci, nenávisti, přetvařování se, pomstě a intrikách, co se (roz)spřádají doslova v každé větě, v každém pohledu. Shakespeare by to nenapsal lépe (zdravím Krále Leara). Do detailu vybroušené dialogy na ostří nože, ve kterých se uštěpačností či cynismem rozhodně nijak nešetří. Demýtizace královského majestátu (hlavně tedy TOHO Richarda) i nečernobílé živoucí charaktery, co nejsou pouhými loutkami v rukou autorů. Všechno tohle bohatě stačí na přebití nepopiratelného faktu, že divadelní prkna z toho koukají více než "svět filmu". (20.03.2009)