Lev v zimě

Konverzační drama vysokých kvalit, plné piklí, intrik a pokřivených charakterů. Za takový scenář by se nemusel stydět ani Shakespeare. Škoda jen, že divadelní předloha z toho trčí více, než by se slušelo, na úkor plnohodnotného filmového prožitku. A přestože jsem velkým odpůrcem dabingu, tady udělám vzácnou výjimku a musím ho vyzdvihnout, byl znamenitý, s hlasy staré herecké garnitury, z dávné doby K.M.Walló, kdy český dabing patřil mezi nejlepší na světě. (20.07.2009)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Historická dráma z môjho najobľúbenejšieho obdobia, ktorá sa nespolieha na nejakú výpravu (tá hŕstka bojových scén a celkovo väčšina kulís je veľmi chabá), čo je na jednej strane škoda, jej podstata ale tkvie v mimoriadne komplikovaných intrigách (scéna so závesovým odhaľovaním je lahôdková), vzájomnej láske a nenávisti a napínavom boji o trón. V dialógoch je enormné množstvo pátosu, avšak nie je nemiestny, práve naopak – k celkovému divadelnému poňatiu scenára sa veľmi hodí a dáva mu punc jedinečnosti. Vadil mi asi prvú polhodinu, ale ľahko sa naň zvyká. Najmä v podaní takého vynikajúceho hereckého ansámblu. Najviac mi učarovali Peter O´Toole a Katharine Hepburn a ani Anthony Hopkins si nemohol priať lepší štart svojej kariéry, ako úlohu homosexuálneho Richarda Levie Srdce. Hudobná zložka, napriek svojmu veku, taktiež funguje perfektn. Jedinú vážnu výčitku mám voči vyvrcholeniu, z ktorého sa neznalec histórie vôbec nedozvie kto sa stal kráľom a za akých okoloností. O to ale po celý čas možno ani nešlo... (80%) (02.06.2011)

4* na tuhle klasiku jsem narazil už dávno, ale ta správná konzistence pro jeho sledování stále nepřicházela, přece jen to není lehké téma a předloha z divadelní hry je znát. Teď už konečně dozrál čas a stálo to za to. Herecký koncert slavných hvězd rozehrál mocenskou bitvu o anglický trůn. Není důležité kdo vyhraje, ale je zajímavé pozorovat taktiky různých stran. Pro historický film těch 50let od vzniku není vůbec znát a spíš pochybuji, že by se to v součastnosti dokázalo natočit lépe (ani mě neláká zkouknout TV film z 2003). 4 hvězdy jasné a doporučuji zejména politickým lobistům ;-) [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.02.2016)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)