Okres na severu

10% - Tak jsem si za své hříchy uložil místo odříkávání zdrávasů a otčenášů shlédnout tento seriál. Kupodivu jsem se zase až tak nenudil, jak jsem původně očekával. Myslím si, že je dobře se na tento seriál podívat. Ne proto, že by byl tak dobrý, ale abychom porozuměli době, která tady tenkrát byla. Jinak se jedná o takovou pohádku pro stranické papaláše - buďte jako Pláteník a lidi vás budou mít rádi a půjdou za vámi. Je pravda, že některé scény působí opravdu směšně, a nechce se mi ani věřit, že to Jaroslav Dietl myslel vážně, konkrétně mám na mysli tu paní, která za Pláteníkem pořád běhala, aby nařídil jejímu muži, aby se k ní vrátil, a pak scénu, kdy trenér hokejového mužstva před těžkým zápasem se Spartou poprosí Pláteníka, aby k jeho svěřencům promluvil a nalil jim optimismus do žil, což se nakonec podaří a oni vyhrajou. A zpracování seriálu? Je stejně sterilní, jako bylo prostředí, ve kterém se převážně odehrává. Pobavil mě komentář uživatele Morloth o Jiřině Švorcové, která pravidelně vychází zprava. I mě tenhle moment zaujal a mně zase připadala jako pavouk, který vyběhne ze své skrýše vždy, když se v pavučině něco zatřepe. (09.08.2011)

Není možné se na tento seriál dívat s odstupem 35 let, kdy byl natočen a vysílán. Berme to tak, že v té době jsme byli podobným typem filmu obklopeni dost často a v té době, kdy seriál běžel, měl určitě velkou sledovanost. Bylo mi v té době 13 let, nevnímal jsem tenkrát filmy, jako je vnímám dnes, snažím se v těch filmech vidět víc, než jen politický podtext. Za každým seriálem stojí poctivá práce našich předních herců. Hráli v něm, hráli tak, jak cítili, poctivě odvedli svou práci a nemají se za co stydět. (04.01.2016)

Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. (06.12.2014)

Všechny atributy dementnosti, které splňuje tvorba Evžena Sokolovského, tenhle seriál má, zde ale přibývá něco navíc - z úst soudruha Pláteníka po většinu času děje zaznívá teoretický metodický vzdělávací proslov, jak socialismus funguje a vypadá - samozřejmě, že ve skutečnosti je to naprosto jinak. (23.11.2010)