Elizabethtown

Krásně pohodová romantika o tom, jak kluk, který udělal podniku miliardovou ztrátu, našel neskutečně pozitivní holku. I přes hrozivou stopáž nenudí (i když třeba požár ke konci byl dost navíc) a díky očím Kirsten Dunst a hereckému talentu Orlanda Blooma pobaví a posledních dvacet minut vyvolá příjemně melancholickou náladu. (12.03.2006)

75% Ten žánr v popisu - romantická komedie - je tady trošku mimo mísu, Elizabethtown obsahuje romantické scény i pár vydařených vtípků, ale rozhodně to není klasický film tohoto žánru. Crowe jako vždycky vybočuje z laťky běžné hollywoodské produkce a tentokrát natočil neamericky melancholický film s typicky americkýcm happyendem:) Možná i díky pomalému tempu se mi při sledování neustále připomínaly Zlomené květiny, i když tyhle filmy asi nemají až tak moc společného. Velkým překvapení je Oralando Bloom, který se snad poprvé ve své kariéře pokouší i trochu hrát a výjimečně mi ani jeho přítomnost nevadila. Zlatým hřebem filmu je pak výkon Susan Sarandon a její projev na pohřbu. On je zkrachovalý designer bot, kterému umeřel otec, ona opuštěná letuška, takže vyndejte kapesníčky a hurá do kina!:) (17.12.2005)

Víte jaký je rozdíl mezi selháním a fiaskem? Selhání by bylo kdyby tenhle film natočil nějaký průměrný režisér s nicotným talentem. To, že je pod režií a scénářem (tím hlavně) podepsán Crowe je fiasko. Během sledování mě často napadalo jestli se u toho víc nudím nebo jestli mě to víc uráží (opravdu mnoho scén a dialogů je tak mimoňských, že jsem obracel oči vsloup). Nudná variace na nejstarší příběh "kluk potká holku", hloupě ukecaný film, ztráta času. Jestli chcete ukecanou romantiku, sáhněte po Linklaterovi. 30% (16.09.2006)

Snímek, který se nenápadně jen tváří svou průměrností, ale přitom tu lze najít nejedno ryzí zlato... Tak prvně celkový optimistický náboj celého filmu bez ohledu na hlavní téma pohřbu, dále fantastická Kirsten Dunst, ta zajímavá holka s červenou čapkou... Orlando Bloom přirozený, jako nikdy předtím, řvací děti a potom ticho. Úžasný vzpomínkový večer za dupotu stepařských bot Susan Sarandon, vtipné momenty doprovázející zavedení do příběhu lidí, co vzpomínají... Příjemné chvilky, které oddalují to, až to na vás úplně dolehne... ve spojení s láskou... nebyl to nudné ani nezáživné pojetí, spíše jsem si stále užívala tu atmosféru a perličkou byla road trip s perfektními scénami a nejlepší odměnou! Fiasko to nebylo vážení, né to né... (19.01.2012)

Z objektivního hlediska bych Elizabethtownu mohl vytýkat jistou prvoplánovitost v útoku na divákovy emoce a fakt, že příběh obsahuje nemalé množství klišé. Čistě subjektivně ale tyto neduhy házím za hlavu, neboť mi tenhle Croweův film dokonale sedl a citově na mě dobře zapůsobil poněkud podivnou romantickou linií mezi Orlando Bloomem podávajícím překvapivě kvalitní výkon a Kristen Dunst, která mi v této roli doslova učarovala a i když je z její role cítit jistá vykonstruovanost, je to právě ona a kýčovité scény typu nekonečného rozhovoru po telefonu, kvůli čemu se k Elizabethtownu rád vracím. Linie točící se kolem pohřbu otce hlavního hrdiny mě zase upřímně bavila a když už se ve filmu najde nějaká hlušší pasáž, Crowe si již tradičně vypomůže dobře zvoleným hudebním doprovodem, ve kterém se zrcadlí autorova zkušenost jakožto redaktora hudebního časopisu Rolling Stone. Scénář, ač vyprávějící značně otřepané téma, je prodchnutý nemalým množstvím dobrých nápadů (například svérázný pokus o sebevraždu hned v úvodu) a vnitřní monology hrdiny spolu s dialogy mě příjemně překvapovaly po celou dobu filmu. Když k tomu všemu ještě přičtu skvělou scénu s živou kapelou hrající boží song Blue Bird od Lynyrd Skynyrd, vyjde mi velmi příjemný zážitek, který mi vždy spolehlivě zvedne náladu a v mém případě se jedná o tak moc příjemný zážitek, že některým z těch prvoplánových útoků na divákovy emoce bez nejmenšího odporu rád podlehnu. (19.02.2010)