Masaryk

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)

Mladého Masaryka filmaři opomíjeli. Režisér Julius Ševčík se to rozhodl změnit a vypíchl jedno stěžejní období v životě syna zakladatele „našeho tatíčka“. Konkrétně léta páně 1937-1939, kdy nejprve přichází o otce a pak se jako velvyslanec ve Velké Británii snaží zabránit Mnichovské dohodě. Aby vše nakonec skončilo jeho emigrací za velkou louži. Atmosféra je i přes několik scén z večírků napjatá a tíživá, podíváme se (významně) i do psychiatrické léčebny, kam se na vlastní žádost dostává. Drtivá většina snímku je v angličtině, což může být pro řadu tuzemských diváků nepříjemné. Spíš to ovšem pomáhá s realitou vyprávění, stejně jako dobová stylizace se vydařila na jedničku. Ostatně veškeré technické položky jsou na tuzemské poměry na vysoké úrovni (střih, zvuk, kamera, výprava). Naopak scénář, který vznikal několik let, není nejpevnější. Takže třeba Českého lva za scénář bych raději viděl v jiných rukách, pár odvážnějších a propracovanějších snímků se daný rok určitě našlo. Žádný však neměl takové herecké eso v rukávu – herecký chameleon Karel Roden je bezchybný, jednou divoce flámuje, jindy se rve o trochu kokainu, pak mezi politiky bojuje o lepší příští. A pokaždé je naprosto přesvědčivý a soustředěný. Všechna čest. (17.08.2017)

Masaryk se zmítá mezi dvěma reakcemi. Po kličce ve Lvech absolutně dominoval a následně sice sklidil větší tržby v kinech, ale diváci odcházeli mírně zklamaní. Pravda je někde mezi. Film je na české poměry skvělý (až se zdá, že se nejedná o naši produkci), ale stále se nemohu zbavit dojmu, že těch 12 Lvů mohli kritici rozdat i jinak. Roden a Zischler jsou nicméně výteční a musím pochválit, že Kaiser v roli Beneše nešel téměř poznat. Výstavba děje nepostrádala gradaci a člověk by si až myslel, že to Masaryk zvládne a Němci nedostanou, co chtějí... V celkovém pojetí tedy film překonal očekávání, ale nemohu se zbavit dojmu, že mu něco chybělo k tomu, abych mohl dát plný počet. (12.04.2017)

O tomto snímku bylo slyšet především souvislosti s "Českým lvem" a jistá předpojatost se tak nevyhnula ani některým zdejším reakcím. Co se děje týče, dopředu jsem netušil jakému období života Jana Masaryka se film věnuje - a po jeho zhlédnutí jsem více než spokojen. Události kolem mnichovské krize znám docela podrobně a tak jsem se rozhodně neztrácel v retrospektivách (což je jedna z výtek, které se tu vyskytují), jejich řazení naopak považuji za navýsost účelné a logické. K pojetí historických událostí nemám nejmenší výhrady, to jak jsou ztvárněny osobnosti s nimi spojené se mi velmi líbilo, speciálně britská a francouzská politická reprezentace, nebo krátká scéna s Emanuelem (! - nikoliv Františkem ja by bylo lze se také domnívat ) Moravcem. K výtečným hereckým výkonům je zbytečné cokoliv dodávat, kamera i lokace jsou skvělé a hudba je zážitkem sama o sobě. Julius Ševčík mne v dobrém smyslu překvapil už svým předchozím snímkem (byť je mi jasné že jeho styl není pro každého) a "Masarykem" jen potvrdil své filmařské kvality. (09.03.2017)

Viděno dvakrát a u druhé projekce jsem byla ještě spokojenější než po premiéře. Navzdory historickým nesrovnalostem se mi film líbil. Zastávám názor: pokud chci fakta, pustím si dokument nebo přečtu literaturu tohoto žánru. K filmu: výstřední pojetí mi sedělo, Roden jako vždy skvělý, ten pán zahraje opravdu asi všechno a člověk z něj nemůže spustit zrak, výprava, kamera, hudba, casting, střih... chápu, že si to své diváky našlo. Patřím mezi ně. (19.03.2019)