Masaryk

Mno. Vše už bylo řečeno během toho neskonalého hajpu, nicméně na mě to možná působí vše trochu jinak. Technická stránka filmu. Ano, dá se na to koukat, na české poměry je to úplně v pořádku, ale to neznamená, že by byl Masaryk nějaký vizuální skvost. Z hlediska evropského a světového filmu je to čirý průměr, který absolutně ničím nezaujme a dejme tomu ničím neurazí. Lev za hudbu? Nechápu. Po většinu času posloucháme podivný 80kový porno jazzík, který s danou dobou příliš nesouzní. Hlavní hudební téma pak má určitou sílu, ale je pouze tisícerou variací na zaručeně fungující za sebe poskládané akordy. Herecky z mého pohledu dost podobné jako celý film. Nijak mě neiritovalo, ale že bych musel Rodenovi a Kaiserovi bez odkladu udělit ocenění, o tom bych pochyboval. No a co samotný příběh? Rozdělení na dvě vyprávěcí linie mi obecně nevadí, zde bohužel ano. Část před Mnichovem mě totiž snad i zajímala a v rámci toho vyprávění, které zvolila (od začátku vyhrocené, pumpuje se hudba, epické od prvního momentu) docela i funguje. Naopak linie v blázinci, kdy by divák měl prožívat vnitřní rozpoložení a dilema postavy, mě strašlivě nudila, nezajímala a opakovaně vytrhávala z "předmnichovského" vyprávění. Celý příběh se tak pro mě stal nesoudržnou podívanou, veskrze průměrné úrovně. 4/10 (28.03.2017)

Povedený česko-slovenský film, který řemeslně a vizuálně vypadá jako velká evropská mezinárodní koprodukce, což se mi zdá v podmínkách české a slovenské kinematografie až neuvěřitelné... Řemeslně strhující, herecky všemu vévodí Karel Roden, jeho herectví je obdivuhodné, ale i další herci, krásná výprava i kamera, ta vysloveně lahodí oku, stejně jako střihové sekvence... Lze jistě vznést výtky k scenáristickým odchylkám od skutečnosti, ale hraný film má určitou tvůrčí svobodu a realitu lze podřadit umělecké licenci, nenazval bych to ohýbáním reality, nazval bych to přizpůsobení se pravidlům filmového vyprávění...a Ševčíkův Masaryk jako film šlape... (23.09.2017)

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. (27.04.2017)

Film, ktorý je naleštený ako Masarykova plešina. Kolínsku a diavu na nábytku cítiť aj cez plátno, respektíve televíznu obrazovku. Dokonale naleštené je všetko aj na psychiatri, až sa človek čuduje, prečo by tu Masaryk zabil svojho psa, aby nemusel prežívať to, čo on. Nie je mi jasné, prečo sa film nevolá Mníchovská dohoda, ale Masaryk. Jeho úlety so ženami a s koksom zase až také ospravedlnenie pre to, aby sa mu tvorcovia venovali na úkor ďalších vecí okolo politiky pred začiatkom vojny, nedávajú. No a keď sme pri tých ženách, tie podliehajú Janovi ako čisté slepice bez vlastného úsudku, akoby im vždy niečo primiešal do pitia. Inak ale ide o solídne remeslo, kde si dal Ševčík záležať na výprave a Roden na svojom výkone. Napriek tomu sa mi film vliekol viac, než by mi bolo milé. (22.02.2020)

Masaryka určitě řadím k těm lepším filmům, které u nás za poslední roky vznikly. Pokud beru film čistě jako rekapitulaci historických momentů předcházející druhé světové válce, pak nemám moc co vytknout, ačkoliv nemůžu posoudit, zda vše faktograficky do puntíku sedí. Pokud bych to bral z filmového hlediska, tak zde chybí gradace a zásadní momenty, které by si divák zapamatoval. Jak v Masarykově osobní, tak i politicko-diplomatické lince se scénář pohybuje víceméně pouze po povrchu a mám takový pocit, že nezaujatí diváci se v obou linkách budou ztrácet. Avšak palec nahoru scénáristům za to, že Masaryka nelíčí patrioticky jako modelového hrdinu, ale jako muže dvou tváří. 70% (25.08.2017)