Masaryk

Masaryka určitě řadím k těm lepším filmům, které u nás za poslední roky vznikly. Pokud beru film čistě jako rekapitulaci historických momentů předcházející druhé světové válce, pak nemám moc co vytknout, ačkoliv nemůžu posoudit, zda vše faktograficky do puntíku sedí. Pokud bych to bral z filmového hlediska, tak zde chybí gradace a zásadní momenty, které by si divák zapamatoval. Jak v Masarykově osobní, tak i politicko-diplomatické lince se scénář pohybuje víceméně pouze po povrchu a mám takový pocit, že nezaujatí diváci se v obou linkách budou ztrácet. Avšak palec nahoru scénáristům za to, že Masaryka nelíčí patrioticky jako modelového hrdinu, ale jako muže dvou tváří. 70% (25.08.2017)

|70%| Viděno v kině. Návštěvu velkého plátna na podporu tohoto vysoce oceněného českého počinu jsem neplánoval, ale byl jsem nalákán přáteli, tak jsem to nakonec v kině viděl a zklamaný rozhodně nejsem. Nejdřív je důležité, abych napsal, že jsem toto dílko vnímal naprosto nezaujatě. Neměl jsem velká očekávání, prakticky jsem ani nevěděl, do čeho jdu. Přesto, tak velké ocenění se mi zdá docela přehnané, ale neberu to nikomu. Asi tak prvních 30-40 minut mě dost nudilo, nemohl jsem tomu přijít na chut, ale postupem času mě to víc a víc vtahovalo do děje, postava Jana Masaryka mě už začala víc bavit. Co mě ale zaujalo víc byla atmosféra v období před 2.sv.válkou. Krom Karla Rodena, který svojí roli zvládl obstojně, mě bavili Oldřich Kaiser a Hanns Zischler – oba asi víc jak samotný Roden. Takže atmosféra, hudba, napětí – to vše bylo zvládnuto výborně, k tomu rozumný konec. Film nebyl postaven pouze na postavě Masaryka. Takže velký trhák bych z toho nedělal, ale zajímavý film, který určitě neurazí a je solidní sbírkou k české tvorbě. Na hraně mezi 3 a 4 hvězdou jsem nakonec překonal a dávám slabší a zaslouženou čtvrtou. (12.03.2017)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. (27.04.2017)

Nestržen filmem, hodil jsem lehký "zíving" (česky: zíval jsem jak prase, s držkou ala Schelinger), prohrabal jsem se nudným, zkresleným, téměř tendenčním filmem. Těšil jsem se na "hrabalovský" pád politika v závěru, jeho smrt nahradili hanebně titulkem, že dodnes není jasné, co se pod okny událo. Jistě nikdo nečeká, že se před filmem i po filmu obložím odbornou literaturou, z níž budu mít načten každý Masarykův prd. Když ale film do mě téměř dvě hodiny hrne kontrastní esej, kdy Másu vidíme zbědovaného v blázinci, následně příčetně řídí vysokou politiku, tak tady někdo neodhadl kvocient věrohodnosti, a předkládá něco zavánějící trusem. Sakra, na tom filmu není nic k uvěření. Fajn, Mása bral kokeš, chodil si tajně na něj i v sanatoriu, Mása měl rád ženské, fajn, co by ne, ženské jsou skvělá věc (řečeno "rodenovskou replikou" z jeho krajně neoblíbeného filmu Copak je to za vojáka...), prezident Beneš byl zbabělec, to přece víme, věřil Kaiserovi vůbec někdo jeho Beneše(?!), film dohromady zmastí, co se dá a přeskakuje v ději tak urputně i překotně rychle, že nebýt popisek ke každému období, neorientoval bych se a tuze krásně bych bloudil jako panic nesečeným porostem ukrutně obludné milfky. Julius Ševčík, režisér, posílá jeden blud za druhým. Nebýt Rodena, který ty unylé i komplikované pasáže hravě utáhne, nebylo by co a koho obdivovat. Z 80% je film namluven v angličtině, regulérně jsem tedy viděl anglický film s českými titulky. Rodenova "čechoangličtina" sice tahala za uši, namaskován byl divně, nepřirozeně, nicméně jeho herecký um je nezpochybnitelný. Pochyby mám o filmu jako celku. Jestli on ten scenárista Kolečko nemá náhodou o kolečko víc. Vydatně jsem se s filmem po celou jeho dobu trvání míjel. Až na hrdý výkon Rodenův, mě ničím nezaujal. 4/10 (13.10.2017)